O rakovině i vztazích se ženami. Koukal slavnostně pokřtil svoji knihu: Napráskal jsem na sebe všechno

Otevřená, upřímná i inspirativní. Taková je unikátní zpověď badmintonisty Petra Koukala v knize zvané JSEM, kterou dokončil po olympiádě v Riu a v úterý slavnostně pokřtil v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. „Napráskal jsem tam na sebe spoustu věcí, neidealizuji se,“ říká.

Když se Koukal společně s šéfem Magazínu DNES Martinem Moravcem, jenž se na tvorbě knihy podílel, chystali autobiografii pokřtít, badmintonista ještě zadržel: „Počkáme chvilku, jestli nepřijde moje drahá polovička. Všude chodí pozdě, jak asi víte.“

Novináře i fanoušky tím rozesmál, ale jeho manželka a biatlonistka Gabriela Koukalová slavnostní chvíli vážně promeškala a přišla až o pár minut později. Takže se křtilo nadvakrát.

Koukal kromě ní přizval i kamarádku Zuzanu, která mu v roce 2010 jako čerstvě vystudovaná doktorka doporučila, aby si s bulkou na varleti došel k urologovi. Ten mu diagnostikoval rakovinu.

Kniha ale není jenom o boji se zákeřnou nemocí, nýbrž také o (prý možná překvapivém) životě olympionika v nepříliš medializovaném sportu, vztahu k ženám nebo o momentech, na něž dnes již bývalý badmintonista není ani trochu pyšný.

„Zrekapituloval jsem jednatřicet let mého života, jehož sportovní část jsem nedávno uzavřel. V knize je všechno, jde o otevřenou a naprosto upřímnou zpověď,“ tvrdí trojnásobný účastník olympiády a český vlajkonoš na hrách v Londýně.

Jaké to je popisovat vlastní život?
Zajímavé. Každý, kdo si chce pročistit hlavu, by měl napsat knížku. Člověku to totiž hodně změní vnímání na sebe samotného. Je to trochu očistec. Třeba u věcí, na které nejsem hrdý, pohlížím teď úplně jinak, když jsem si je s odstupem několika let připomněl a znovu o nich přemýšlel.

Věříte v osud?
Jo, píšeme si ho sami. Někdo mu jde víc naproti, jiný ne. Věřím v to, že se nám dobré i zlé věci v budoucnu nějakým způsobem vrátí.

Byl při psaní moment, kdy jste si řekl: Ne, tohle do knihy dát nemůžu?
Asi ne, dost jsem tam sám sebe okopal a je tam vážně všechno. Jsou tam pasáže o vztazích s holkama, za které se teď trochu stydím. I to je tam přiznané, ovšem ne v tak detailní formě. Nejsem idealizovaný. Chtěl jsem, abych v knížce byl představený stejně, jaký jsem i ve skutečnosti.

A říkal jste si zpětně, že jste měl udělat něco jinak?
Nemoc mě naučila, že není cesty zpět. U nějakých věcí si říkám, jaké by to asi bylo, kdybych je dělal. Jsou to taková dílčí rozhodnutí. Například Gábina (manželka) mě naučila věnovat při sportu větší pozornost dýchání, což mě nikdy nenapadlo. Přitom v tom je obrovský potenciál. Já předtím celou kariéru trénoval jen tak a tímhle jsem se vůbec nezabýval.

Už manželka knížku viděla?
Dával jsem jí to přečíst a něco s ní konzultoval. Něco se dozví až z knížky, protože jsem jí to nikdy neřekl. Ale není to nic zásadního.

„Teď chci zvolnit“

Jak vůbec samotný nápad na vydání knihy vznikl?
Nikdy jsem o soukromí moc nemluvil. První impuls byl pořad 13. komnata na České televizi, který jsem točil s Martinem Moravcem. A pak jsme zrealizovali ideu, že bychom mohli můj život dát do knížky. Ten příběh funguje a někomu může i pomoct. To jsem zjistil poté, co jsem se rozhodl promluvit o rakovině. Několik lidí mi psalo, že si díky mě došli na vyšetření, což jim zachránilo život.

Nestane se z vás teď spisovatel?
Rozhodně ne. Je to dost náročné a velká dřina, získal jsem tím každopádně nový pohled na svět. A jestli vážně ještě nějakou knížku vydám, tak snad bude veselejší a s nadsázkou řečeno i trochu nudnější. Nezlobil bych se totiž, kdybych po těch hektických letech teď žil trochu víc uvolněně.

A co plánujete dál, když jste s profesionálním sportováním nadobro seknul?
Myslel jsem, že budu víc odpočívat. Ale zatím to je náročnější než samotný sport. Furt někde lítám a mám spoustu aktivit. Možná si definitivně oddychnu až za pár let.

Petr si zahrál badminton s youtuberem Pedrem. Mrkněte na video.