Nejlepší házenkář světa hledá po kariéře inspiraci: Sbírám příběhy šampionů

Nejlepší házenkář světa hledá po kariéře inspiraci: Sbírám příběhy šampionů

Rozhovory

Momentálně si užívá čas s rodinou, přesto sport úplně opustit nedokáže. „Uzavřel jsem velkou kapitolu hráčství, ale opustit házenou jako takovou by pro mě znamenalo citlivý zásah do mého životního stylu,“ vypráví Filip Jícha, nejlepší házenkář světa roku 2010 a muž, který se s bundesligovým Kielem stal dvojnásobným vítězem Ligy mistrů. „I proto jsem byl třeba na trenérské konferenci Mosty. Je pro mě důležité zůstat v kontaktu.“

Co to znamená?
Zrovna objíždím nejrůznější místa a hledám odpovědi na své otázky. Pojedu do Brna, ale i do Německa na zápas a udělat nějakou televizní show. Chystám se taky do Ameriky podívat se na pár zápasů NHL a NBA. Chci vědět, jak to tam funguje.

Budete sbírat zkušenosti napříč nejrůznějšími sporty?
Jsem tomu nakloněný. Byl jsem se podívat i v Plzni na tréninku hokejistů u Martina Straky. Nikdy nevíte, co se vám může naskytnout za inspiraci. Taky proto se vydávám do NBA za Tomášem Satoranským. Třeba to bude výlet, který mě v něčem ovlivní, vždyť žádný učený z nebe nespadl. Sbírám příběhy úspěšných.

Vy a házená v budoucnu. Bude tohle spojení...
... stoprocentně to bude spojení. Házená a já patříme dohromady.

A kde se vidíte?
Do Česka k národnímu týmu zatím nezamířím, to vím jistě.

Kam tedy?
Jediné co umím, je házená na té nejvyšší úrovni – hrál jsem ji celý život. Svou jedinou možnou realizaci vidím ve špičkových klubech. Jestli to ale bude za měsíc, v létě nebo za tři roky, to vůbec netuším. Teď jsem se nechal inspirovat třeba fotbalovým trenérem Guardiolou, který po kariéře hráče objížděl místa, kde by mohl najít inspiraci. A to momentálně dělám i já. Musím říct, že je to přínosné. Plno věcí se mi totiž spojí.

Jsou v české házené takoví hráči jako jste byl vy, Nocar nebo třeba Štochl?
Myslím si, že český sport obecně má hlušší období na výraznější tváře a česká házená není výjimkou, byť to není míněno kriticky. Na druhou stranu, my jsme sice tváře byli, ale na olympiádu jsme se jako tým nedostali, takže ten generační úspěch tam není. Byl jsem úspěšný na klubové úrovni a toho si velmi vážím, ale národní tým stojí nad vším.

Takže vás mrzí, že jste se na olympijské hry nepodíval?
No samozřejmě. Ale nepodíval jsem se tam jako hráč. Ještě se na ně můžu dostat v jiné roli. Třeba jednou...

Co mají podle vás šampioni společného?
Že když dosáhli první mety na cestě k úspěchu, zůstali nohama na zemi. A s pokorou přijímají další hrstku hořkosti svého boje, protože čím lepší jste, tím víc lidí vás chce vidět spadnout. I to ale šampionům dává vnitřní energii. Tohle se mi na těch lidech líbí a je fajn být v jejich blízkosti. Oni vyzařují energii, která je hmatatelná.