Na olympijském rozcestí! Lezec Ondra chce splnit, co ho čeká. A pak si doma zatopí

Na olympijském rozcestí! Lezec Ondra chce splnit, co ho čeká. A pak si doma zatopí

Články

Úsměv na tváři mu hraje stejně jako neposedné kudrliny na hlavě. Šestadvacetiletému českému lezci totiž vyšel podzim nad očekávání. „Všechny závody, kterých jsem se zúčastnil, jsem vyhrál. Potvrdil jsem si, že v mé oblíbené disciplíně - obtížnost - fyzička je,“ říká Adam Ondra. Dnes ho však čeká den „D“, který minimálně naznačí, zda se v příštím roce podívá do Tokia. Na olympijských hrách 2020 se sportovní lezení představí poprvé a soutěžit se bude v trojkombinaci: lezení na rychlost, lezení na obtížnost, bouldering.

Jeden z nejlepších světových lezců se překvapivě do premiérového klání pod pěti kruhy nekvalifikoval ze srpnového mistrovství světa. Ve čtvrtek 28. listopadu proto vstoupí do závěrečné olympijské kvalifikace, ve francouzském Toulouse budou muži bojovat o šest účastnických míst. „Spoléhám na co nejlepší výsledek v obtížnosti a pak na výsledek v boulderingu,“ prozrazuje. „Bohužel jsem se nekvalifikoval v létě. Měl jsem spíš v plánu, že se zaměřím na disciplínu, která mi jde nejméně, a to je rychlost. Z hlediska největší pravděpodobnosti kvalifikace by ale nebylo rozumné se na tu disciplínu upínat.“

View this post on Instagram

A physical one from @hangarbrno by @stepanstranik. Not the intended beta, one has to be creative when you do not have the power to do it original way. Note: yes, there is a dab of other holds. But in training I do not care as long as I feel it does not really help me (on the other hand, dabbing the ground or pad outdoors is absolutely no go, while on the comps, there are judges). Trying to strictly avoid touching the holds from neighboring problems in training often leads to unnatural way climbing. As a climber, you often use one foot on a foothold and the other one is touching the wall, but it is very important to feel where to touch the wall in order to get the best body position. Often the neighbouring holds are blocking the way of getting into the best bodyposition. @blackdiamond @montura_official @lasportivagram @mazagrande @gardatrentino

A post shared by Adam Ondra (@adam.ondra) on

Zatím nikdy

Nezdar na světovém šampionátu v Tokiu už tolik neprožívá. „Stále mám sebedůvěru, věřím, že se mi to podaří. Akorát jsem nestihl tréninkový blok, kdy jsem se chtěl věnovat té rychlosti,“ vypráví. „Že jsem se nekvalifikoval v Tokiu mě samozřejmě mrzelo. Nejvíc to, že šlo o technický incident. Už jsem se přes to přenesl a musím splnit, co mě čeká.“

Pokud svou olympijskou misi naplní, čekají ho v Tokiu podmínky, které zatím nikdy neokusil. Teploty kolem 40 stupňů a více než devadesátiprocentní vlhkost vzduchu. „Je to tak, mistrovství světa se totiž konalo uvnitř, ale na olympiádě se poleze venku. A ty podmínky jsou něco, co si asi žádný lezec nedokáže představit,“ uvažuje Ondra. „Větší smysl má pro nás lézt v mínus pěti než v teple a takové vlhkosti.“

Doma si zatopí

Kolapsů na lezecké stěně se však neobává, přece jen jejich výkon netrvá dlouhé desítky minut. „Lezení se ale odehrává na špatných a oblých chytech a to tření je alfa a omega. Při vysoké vlhkosti a se zpocenýma rukama nebudeme mít nad pohyby takovou kontrolu a výsledky budou do určité míry dost náhodné,“ myslí si. „Samozřejmě, že používáme magnesium. Uděláte ale krok dva a pak se musíte rozhodovat: radši zastavím a dám ruku do magnezia, a do určité míry se unavím, nebo budu riskovat a budu dalších pět kroků lézt s totálně mokrýma rukama. Tohle jsou otázky, které budeme řešit a bude důležité se na to připravit.“

Takové podmínky jsou v Evropě nesimulovatelné. „Pokud se na olympijské hry probojuju, minimálně měsíc dopředu už v Tokiu budu. Tréninkové stěny jsou sice zatím uvnitř a v klimatizaci, ale dostali jsme info, že v dubnu postaví organizátoři stěnu i venku a budeme moct trénovat,“ líčí. „A pak mám tu unikátní možnost, že mám doma stěnu. Můžu si tam vytopit na zhruba 35 stupňů a zvýšit vlhkost.“





Foto: ČOV/Markéta Navrátilová