Moment, ještě pět kliků. Atletická naděje chodí ve volném čase do obchodu pomáhat i posilovat

Dvakrát s atletikou sekla, naposledy kvůli zdravotním problémům. Už rok a čtvrt ale Simona Vrzalová zase běhá. A jak! Na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě bude Česko reprezentovat na tratích 800, 1500 a 3000 metrů. Jen její rodiče si budou muset najít dočasný záskok do rodinné večerky, neb tam Simona chodí pomáhat na pokladnu nebo k příjmu zboží.

V Českém Těšíně se šušká, že když budete mít štěstí, namarkuje vám odpolední nákup atletická rekordmanka. Díky Simoně totiž zná rodinnou večerku Vrzalových celé město.

„Rodiče všem ochotně vykládají moje úspěchy, takže to v našem malém městečku není žádným tajemstvím,“ směje se. „Já to nikomu neříkám, ale občas slyším, kde kdo mě viděl v televizi. Už se to provalilo.“

Ve večerce zaskakuje Simona od svých patnácti let. Občas coby prodavačka na pokladně, jindy ve skladu u příjmu zboží. Jen v posledních týdnech moc nestíhá a rodičům se musí omlouvat, že po náročném tréninku už nemá energii na práci.

„Někdy jsem v koncích, není to fakt žádná sranda. Snažím se pomáhat, jak se dá, ale člověk občas zkrátka musí dobít baterky. Máme otevřeno i o víkendu, je to vážné náročné.“

Už se však naučila skloubit obě činnosti dohromady. Do telefonu to se smíchem popisuje následovně: „Nedá se říct, že bychom měli pořád narváno. Takže když mám chvilku čas a vím, že už se nedostanu do posilovny, tak začnu v obchodě dělat kliky. Jen se mi občas zákazníci ptají, co mi je, když jsem celá červená a udýchaná.“

Dvojitý návrat

Za tréninky dojíždí Vrzalová do nedaleké Ostravy, v pondělí tam pod vedením kouče Augustina Šulce trénovala naposledy před vystoupením v Bělehradu. „Teď už jen doufat, že se povede úspěch. Ale jsem teda pěkně nervózní už teď!“

V atletickém světě je trochu zvláštním úkazem. Je národní šampionkou na tratích 1500 a 5000 metrů, 10 kilometrů na silnici a v krosu. Během víkendu v pražské Stromovce dokonce zdolala tři kilometry za 9:04:84, což je téměř o 20 sekund méně, než byl dosud platný rekord Andrey Šuldesové z roku 1998 z téže akce

Přitom to s její kariérou dvakrát vypadalo bídně. V sedmnácti letech se zúčastnila světového šampionátu v krosu, rok nato ale oznámila konec. Pár let poté nazula tretry znovu, ale kvůli zdravotním problém se ze scény musela znovu poroučet.

„Poprvé to bylo nešťastné období, měla jsem problémy ve škole i s trenérem. Podruhé jsem měla špatnou krev, chybělo mi železo a cítila jsem se mizerně. Musela jsem i změnit stravu, ládovala jsem do sebe jen hamburgery a koblihy,“ říká.

Jeden čas se i styděla běhat. Dělá si srandu, že jí předbíhaly i důchodci. „Ale pořád mě to táhlo zpátky. Dala jsem se do kupy zdravotně a zjistila, že to jde. Jak se mi zlepšily výsledky krve, přišel obrovský skok vzhůru.“

Teď letí do Srbska na halové mistrovství Evropy, její dosavadní vrchol kariéry. „Snad tu trému brzo zaženu. Soupeřky jsou taky jen lidi, nemůžu to přeci vzdát před bojem.“