Mistr světa i jako kuchtík. O jídlo se ale rozdělí jen s těžkým srdcem

Rozhovory
Rozhovory
1 Minuta čtení
1 Minuta čtení

Především při svých finálových jízdách se snaží dostat do stavu, kterému se říká flow. „Poslední vteřiny před startem si ani nepamatuju, soustředím se jen na tu jízdu a v ideálním případě ji vůbec nevnímám,“ říká kajakář Ondřej Tunka, mistr světa z roku 2017. „To se mi stalo třeba právě na tom světovém šampionátu. Co se děje, jsem si začal uvědomovat až před poslední protivodou. A to, co se dělo předtím, nevím.“

Stav flow Tunka dobře zná, u sportovního psychologa však zatím nikdy nebyl. „Měl jsem psychologii na vejšce, takže jsem si něčím prošel, ale myslím si, že s tím zatím nemám problém, tak to vůbec neřeším.“

Když je jídlo zábava

K dobré formě mu pomáhá i kvalitní relaxace. „Oblíbený relax? Po obědě si udělám kafíčko, nějaký dortík k tomu, vezmu si knížku a sednu si do takového toho pytle. Chvíli si poležím, hodinku dvě a poslouchám muziku - funk, blues, swing, metal, prostě cokoliv.“

Sladkou obědovou tečku si navíc sám peče. „Peču, na co mám chuť, třeba nějaké koláče. Vidím obrázek, tak to udělám. Naposledy to byl koláč z lineckého těsta s jablky,“ směje se sedmadvacetiletý kajakář. „Bábovky mám taky rád, ty dělám nejčastěji.“

Sám si peče a sám si často také vaří. Důvod je prozaický. „Mě baví jíst. A když si uvařím sám, tak si toho udělám hodně, a to, co mám rád. I když mám pocit, že čím víc vařím, tím hůř. Pak to jím jen proto, že už je to hotové a naláduju se.“

O uvařené jídlo se zásadně nedělí. „Co si uvařím, to si s ním,“ směje se. „Občas s těžkým srdcem něco někomu dám, a ti si pak nestěžují. (smích) „Nejsem babička, která by uměla pravou svíčkovou, ale mám rád knedlo, zelo, vepřo.“

Foto: Jan Homolka, kanoe.cz

Autor: Markéta Kosová

líbil se ti článek?