Místo stuhy mozoly. Ježová chce na olympiádu na kanoi, která ještě nedávno patřila mužům

Dres s flitry, obruč, stuhu, míč či kužele vyměnila za mozoly od pádla. Rychlostní kanoistka Jana Ježová začínala s moderní gymnastikou, ryze ženský sport jí ale k srdci nepřirostl. „Holčičí kolektiv už byl na mě moc,“ říká s úsměvem. „A poslední kapka byla, když se přes léto netrénovalo. Sama jsem moc necvičila a pak už jsem neudělala provaz. Řekla jsem si: Dost, kašlu na to.“

Babička ji později vzala na turistickou kanoi a přihlásila do oddílu rychlostní kanoistiky. Ježová tehdy začínala na kajaku, nakonec však přece jen „podlehla“ kanoi. A tahle láska může mít olympijskou tečku.

V roce 2009 se Ježová stala na deblkajaku juniorskou mistryní Evropy. K tomu se o rok později ženám otevřela do té doby čistě mužská kategorie – kanoe. A Ježová výzvu časem přijala. Ženy se navíc na kanoi představí i na olympijských hrách v Tokiu 2020. „V okamžiku, kdy bylo jasné, že se naše disciplína dostala na olympiádu, byla to neuvěřitelná facka. Z ničeho nic bylo najednou obrovské startovní pole,“ vysvětluje šestadvacetiletá kanoistka. „Na Světovém poháru v Szegedu jsme měly šest rozjížděk, což je nejvíc, co kdy bylo. Tolik měli kajakáři na dvoustovku, ti vždycky měli nejvíc. Konkurence je obrovská.“

Rio neklaplo

Startovní pole se rozrostlo, ale také zrychlilo. „Díky tomu vnímám, že jsou olympijské hry dost aktuální,“ líčí Ježová. „Doufala jsem v to, že by ženská kanoistika mohla být už na olympijských hrách v Riu. Poprvé se závodilo v roce 2010. I když já jsem začala až později.“

S výsledkem na mistrovství světa 2015 by se na olympijské hry do Ria bývala nominovala. „I když to je samozřejmě kdyby, protože by konkurence byla větší. Ale jsem ráda, že je naše disciplína olympijská.“

Ježová se teď věnuje kanoistice naplno, což vždycky nebývalo. Při kanoistice studovala Mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické a pak začala pracovat. „Skončila jsem s kanoistikou a cítila se vyhořelá. Všichni říkali: Hele, ženská kanoistika bude na olympiádě, ale člověk přeci jen otupí,“ vzpomíná. „Našla jsem si práci. Myslela jsem si, že to bude práce snů. Šla jsem do firmy, která mi byla sympatická. Samotná náplň práce mě ale nenaplňovala. Kdybych si tím neprošla, nikdy bych to nezjistila. Korporátní život fakt není pro mě.“

Mistrovství světa bude doma

K rychlostní kanoistice se vrátila jako k hlavní činnosti a podmínky pro trénink si nemůže vynachválit. „Měla jsem vždycky dobré podmínky a podporu pro trénink, ale teď se to ještě zlepšilo. Mám super servis, byla jsem na všech závodech Světového poháru. Teď je péče o mě jako o sportovce mnohem lepší.“

Letos napíná síly především k domácímu světovému šampionátu v Račicích, který se koná od 23. do 27. srpna. „Konkurence je větší než loni nebo předloni. To se nedá srovnat. Finále by bylo super,“ uvažuje. „Chtěla bych se tam prodrat. Bude to těžké, ale šance tam je,“ dodává Ježová, která závodí také na deblkanoi s Lenkou Součkovou, a to také o tomto víkendu na mistrovství Evropy v Plovdivu.