Micka si v zámoří „odskočil" z bazénu na NHL: Atmosféra nula a žádné goly, zlatá extraliga

Za 80 dolarů si koupil lístky do Joe Louis Areny na utkání Detroit – Philadelphia. Ale na pěknou hokejovou podívanou neměl plavec Jan Micka štěstí. „Skončilo to 0:0 a jediný gól padl až v prodloužení. Navíc lidi vůbec nefandili, jen občas někdo zařval. Celkově docela zklamání."

Spolu s celou reprezentací se Micka zdržoval v nedalekém Windsoru, kde probíhalo plavecké mistrovství světa. Holky tam ve volném čase vyrazily na nákupy, kluci zase na hokej.

Micka předtím na internetu hledal výsledky z předchozích zápasů Red Wings a mnul si ruce – 1:4, 3:4, 5:3. „Pak tam přijdeme my a jak to asi dopadne," směje se.

„Alespoň můžu říct, že jsem byl na NHL. Ale v Česku se rozhodně fandí víc, zlatá extraliga. Tady ještě ke všem skončil zápas a všichni se zvedli a okamžitě odešli, jak kdyby za pět minut museli být doma.“

Zklamaní z výsledku chtěli plavci po utkání ulovit na společnou fotografii jednoho z lídru hostující Philadelphie Jakuba Voráčka. Vedle haly viděli i autobus, jimž hokejisté později odjížděli na letiště. Nakonec ale čekání vzdali. „Bylo už dost hodin, nechtěli jsme je ani sebe zdržovat.“

Úspěšné období neprožil 21letý plavec ani v bazénu. Na patnáctistovce volně zaostal za osobním maximem o osm sekund a do finále nepostoupil, s kraulařskou štafetou skončil už v rozplavbách. „Podělal jsem to, dostal jsem nafackováno. Co jiného na to říct.“

V Kanadě se pochvaloval prostředí i atmosféru na tribunách, nesedla mu jen strava a rozčiloval ho parník, který na břehu pod okny jejich hotelového pokoje stál několik dní s nastartovanými motory.

„Zní to blbě, ale fakt mi to vadilo. Bylo to hrozně slyšet! Do toho ta strava... Obden jsme měli tuňáka z konzervy s pečivem. Pak jsme chodili i do restaurace, abychom to trochu obměnili. Ale nechci to na to svádět, vůbec ne. Můžu si za to hlavně sám.“

Jan Micka byl v Riu členem české pobřežní hlídky. Mrkněte.