Medaili týden nesundám, září Kahun. Čech, který v německém dresu urval stříbro

Tenhle obrázek nevidíte často. Dvaadvacetiletý mladík pár minut po prohraném olympijském finále nepotřebuje utěšovat. Neutírá si slzy. Naopak. Z jeho očí prýští čistá radost. Jeho tým sice skončil pod vrcholem, ale pro německé hokejisty je druhé místo obří úspěch. Borec původem z Čech Dominik Kahun ví, že stříbrnou medaili mu už nikdo nevezme.

Narodil se v Plané u Mariánských lázní, ale už od pěti let žije za hranicemi. Hokej přesto až do třinácti hrál v Česku, na tréninky i zápasy dojížděl. Proto nemá s češtinou problém.

Momentálně válí v nejvyšší soutěži v Mnichově a na olympiádě v Pchjongčchangu zaznamenal největší úspěch své kariéry. A senzací žije i celá země.

Němci poprvé šokovali ve čtvrtfinále, když nečekaně vyřadil Švédy a po 42 letech postoupili do semifinále.

Čekalo se, že Kanada bude pro tým trenéra Sturma konečnou stanicí, ale kdeže. Němci srazili i kanadského favorita a proklouzli do olympijského finále.

V Soči ani nestartovali

V něm museli proti ruskému soupeři dvakrát dohánět manko, v závěru třetí třetiny se ovšem trefil Jonas Müller, a ještě necelou minutu před koncem hokejový trpaslík vedl 3:2.

„Věřili jsme, že to dáme. Pak jsme byli trochu překvapení, že vzali gólmana z branky, když jsme měli přesilovku. Nejsmutnější bylo, že Yannic Seidenberg ztratil helmu a musel ven. V tu chvíli hráli Rusové pět na čtyři, což rozhodlo. Ale to už je jedno, je to za námi,“ řekl Kahun.

Rusové pak rozhodli v prodloužení. Němcům zbylo stříbro. Přitom na olympiádě v Soči ani nestartovali. Teď končí druzí.

„Proto taky trochu tekly slzy. Když se zamyslíte, co jsme pro to všechno udělali… Vyšlo to! Jsem nejšťastnější člověk na světě,“ směje se mladý útočník.

„Medaili teď asi celý týden nesundám, i když je strašně těžká. Vůbec nevím, jak ji mám nosit,“ dodává.

Talentovaný borec dobře ví, komu za úspěch kromě spoluhráčů a trenérů vděčí.

Návrat zpátky? Asi ne

„Jako první určitě zavolám rodičům. Mámě a tátovi, kterým za všechno děkuji. Díky nim jsem tady, celý život pro mě dělali úplně nejvíc. Je to hlavně jejich velká zásluha,“ dodal Kahun.

Z Čechů se osobně zná s Dominikem Kubalíkem a Jiřím Sekáčem. Rodným jazykem mluví plynule a bez přízvuku, ale návrat zpět zatím neplánuje.

„Už jsem se usadil, ale na Česko nikdy nezanevřu!“

Autor: Jan Šimek