Mazej už z vody! Jak musel Prskavec senior krotit malého Jířu

Mazej už z vody! Jak musel Prskavec senior krotit malého Jířu

Články

Říká, že je kliďas. Emoce s ním prý necloumají. Jen v Riu to byla jedna z výjimek – když jeho syn vyjel na olympijském kanále bronz, štěstím si poplakal. Jiří Prskavec starší stojí už řadu let jako trenér a otec v jedné osobě za velkými úspěchy svého nejbližšího svěřence. „Jsem hrdej táta, vždycky jsem byl a budu.“

Sám ví, jak je těžké být mezi nejlepšími. Také jezdil na kajaku, byl dokonce na dvou olympiádách (Atlanta 1996 a Sydney 2000) a má dva bronzy z mistrovství světa.

Teď místo na vodě tiše trne na břehu. Většinou neběhá podél trati jako ostatní trenéři, jeho místo je kousek před cílem. Klíčové úseky tam má jako na dlani. „Trpím a přeju, ať to klapne,“ směje se.

Syna vede už šestnáct let, pod sebou však má i ostatní kajakáře včetně Kateřiny Kudějové. Jířu nikdy neprotěžoval, měřil stejným metrem. V minulosti více vychovával, ale dnes už je jejich vztah ryze profesní.

„Je to postavené tak, že je jako každý jiný člen týmu. Ve skupině by to jinak nefungovalo. Ale celkově už před takhle zkušenými jezdci nechci dělat moc chytrého. Sami moc dobře vědí, co a jak se na vodě děje. Jsem chvílemi jen takový poradce.“

Ponorková nemoc doma u Prskavců ještě nenastala. Malý Jiřík totiž neodsekával a nikdy se na tréninky nenechal přemlouvat. Jeho otec vzpomíná: „V životě jsem mu nemusel říkat, že půjdeme na vodu. Byl jsem spíš v té roli, že jsem ho ještě coby malého kluka musel brzdit, aby to nepřepálil moc!“

O rodinou pohodu se v domácnosti stará i maminka Marcela, mimochodem sama bývalá kajakářka. Po závodech už příliš nejezdí, raději fandí u internetu či televize. A umí báječně vařit.

Prskavec junior se tak kolikrát může těšit na řízečky nebo svíčkovou. „Když se blížíme domů, tak telefonujeme mamce a ta se hned vyptává, co má uvařit. Je to taková naše žena v záloze,“ vypráví tatínek.

Sport je u Prskavců logicky velkým tématem. „Ale ne tak, abychom tím fanaticky žili od rána do večera,“ říká otec-trenér.

Jiříka už nemusí coby malého kloučka tahat z vody. Je mu 23 let a má medaili z mistrovství světa, Evropy i olympiády. Sám ví, co je pro jeho tělo nejlepší. „Je to dospělej chlap, osamostatnil se. Asi jako každý kluk v jeho věku má zájmy, kterým já už nerozumím. Jinak si ale vždycky umíme pokecat, naštěstí to vždycky tak bylo.“

V rodinném domu teď žije Jirka i se svojí přítelkyní, brzy se ale odstěhují do vlastního bytu. „Bude se mi stýskat, to víte! Nebudu mu to rozmlouvat, naprosto to chápu. Jen doufám, že nám ve vitríně alespoň nechá svoji medaili z Ria.“