Legenda Dana Zátopková: Realita je holt někdy tvrdší, než by si člověk přál

Legenda Dana Zátopková: Realita je holt někdy tvrdší, než by si člověk přál

Zlaté příběhy

Na první pohled by se mohlo zdát, že prožili pohádkový život dvou atletických legend. Dana a Emil Zátopkovi však dostali od života i trpké direkty. „Překonali jsme všechny trable, které život přináší. Ale to je asi úděl každého člověka,“ uvažuje olympijská šampionka v hodu oštěpem z Helsinek 1952.

Dana Zátopková, která v září oslavila už 95. narozeniny, přiblížila, co jejího muže na chvíli srazilo do kolen. „Po roce 1968 se odvíjely nepříjemné události. Emil se později musel smířit s tím, že se s běžecké legendy znovu stal jen malým obyčejným človíčkem, který sedm let kopal lopatou studny někde v polích. Myslím si ale, že v tom nakonec obstál výborně,“ vzpomíná paní Dana. „Neprchli jsme nikam za hranice. Řekli jsme si, že máme tuhle zemi rádi, zůstaneme a ono to nějak dopadne.“

A tak si v pražské Tróji postavili malý domeček. „A tam jsme žili třicet let, z toho dvacet v ústraní. Toužili jsme po klidu, i když nás občas hnětl,“ vypráví. „Třeba když nás najednou někteří kamarádi" neznali. Člověk ale díky tomu načerpal moudrost a vyrostl morálně. Najednou začnete věci brát tak, jaké skutečně jsou. Realita je holt někdy tvrdší, než by si člověk přál.“

Umění rovnováhy

V těžkých dobách pomohl Zátopkovým právě sport. „V každém oboru se musí pořádně makat, když chcete do špičky. Ale sport přináší i něco víc – zvlášť teď, když nám technika dovoluje žít daleko pohodlněji,“ myslí si. „A kdo tomu propadne, strašně se vzdaluje přírodě, tomu co nás ztvárnilo. A pak se stane, že lidí z blahobytu zblbnou a nevědí coby.“

Co by tedy mohlo pomoci? „Aby lidé byli skromnější a nezapomněli na to, že i v tom technické světě by se měli dát fyzicky do pořádku. Prostě dodržovat to heslo, které říkal Tyrš: ve zdravém, těle zdravý duch. Rovnováha by měla být,“ míní Dana Zátopková. „A aby toho lidé dosáhli, musí sport dělat, technika jim umožnňuje se povalovat. Měli by upustit od věčného seznení a hledění na něco a zvednout kotvy a jít si taky někdy zaběhat.“

To je výzva, co říkáte?