Legenda Dana Zátopková: Mladí vzhlíží k Jágrovi. Jenže nic není zadarmo

Legenda Dana Zátopková: Mladí vzhlíží k Jágrovi. Jenže nic není zadarmo

Články

Čokoládu má vždycky po ruce. „Dáte si tuhle čokoládovou kuličku,“ nabízí mi Dana Zátopková. „No víte, já nevím, jestli bych...,“ odpovídám a uvnitř sebe sama svádím souboj, zda tomuto sladkému pokušení podlehnout či nikoliv. Legendární oštěpařka a manželka fenomenálního běžce Emila Zátopka má však jasno mnohem dřív, než stihnu svou větu dokončit. „Buď chcete, nebo nechcete. Odepřete si to, nebo ne.“ A pak ještě lišácky mrkne: „Uvnitř něco bude. Nechte se překvapit.“

Čtyřiadevadesátiletá legenda českého sportu teď kvůli zlomenině krčku pobývá v pražské vojenské nemocnici, její stav se den o dne lepší. „Už chodím s berličkami a s chodítkem dokonce úplně perfektně,“ hlásí a s pokorou dodává: „Kdy ale půjdu domů, na to jsem se ani neptala. Až ucítím, že by to šlo, zeptám se. Uvidíme, jestli to lékaři budou cítit stejně. Nesmím nic uspěchat, stačí jeden pád a je to zase v pytli.“

Dana Zátopková sportovala od mala a její tělo ji teď tuhle péči vrací. „Myslím, že se díky sportu rychleji uzdravuju. Zpočátku byly svaly úplně kaput, ale pak se to naráz začalo zlepšovat, nechci se ale vychloubat,“ povídá.

Recept na život

Jaký je její recept na život?

„Jednak je důležitý gen, ten fortel, který děti dostanou od rodičů – do čeho se člověk narodí a také v jakém stavu. Máte třeba lidi, kteří žijí spořádaným životem, nechlastají, nekouří a přesto už v 35 letech mají nějaké choroby,“ uvažuje. „Život vás pak ze všech stran hobluje a pomáhá utvářet ty podmínky, ve kterých žijete. Dost věřím na osud. Co to přesně je, nevím. Já to tomu tak ale říkám, pro někoho jiného je to třeba pánbůh.“

Osudem je to, do jakého prostředí se člověk narodí. „Jestli má kolem sebe lidi rozumné nebo blbé,“ směje se Zátopková. „Příklad: Napadl sníh a děti byly venku. Z okna vykoukla babička a volá: Nech toho, nekouluj se, budeš mít kašel! Tomu já říkám nerozum. Dítě by se přece mělo vést k otužilosti.“

Selský rozum jde v dnešní uspěchané době stranou. Peníze vítězí nad lidskými hodnotami. „Lidé touží po penězích, aby mohli jet k moři a přitom si ani nevšimnou, že mají za barákem kousek krásného lesa, kde je možné běhat.“

Jágr jako vzor

Na jakou cestičku rodina dítě nažene, je stěžejní. „Mladí to totiž vidí mnohdy nerozumně. Vidí Jágra, který dělá kariéru v Americe, je to jejich vzor. Už ale nevidí, co všechno udělal navíc, že nic není zadarmo,“ myslí si olympijská šampionka z roku 1952. „Děti by si měly zvykat od malička, že když se zapotí, není to žádná nakažlivá choroba. Že když se pak osprchujou, je to bezvadný pocit.“

Sama začínala se sportem velmi brzo. „Ale já měla to štěstí, že jsem pohyb milovala. Chodila jsem si do lesa běhat a skákat jen tak, prostě mě to bavilo,“ vypráví. Rodiče ji záhy dali do Sokola. „Mně se strašně líbilo, jak tam děcka pochodují a zpívají sokolské písničky. Pamatuju si, že jsem tam chtěla hlavně proto, abych taky mohla takhle mašírovat.“

Další část z rozhovoru s Danou Zátopkovou pro vás chystáme...