Kulhavého potrápil žaludek a nemohl zrychlit: Nino jel na vítězství a já na medaili

Jel na hranu, v cíli se zprvu zmohl jen letmý úsměv. „Strašně mě bolel žaludek. Už jsem jel hranu. Ale spokojenost je obrovská. Ještě mi to časem dojde,“ vysvětloval Jaroslav Kulhavý. Český biker si z olympijských her v Riu de Janeiro odveze stříbrnou medaili. Švýcar Nino Schurter mu oplatil porážku z Londýna před čtyřmi lety.

Kdy vás začal bolet žaludek?
Od nějakého třetího kola, ale věděl jsem, že jedeme dobře. Pro mě byla za dané situace medaile úspěch. Nino chtěl za každou cenu vyhrát, takže tu jeho taktiku chápu a myslím, že byl silný.

Tušíte, z čeho vaše problémy pramenily?
Vůbec netuším, jestli jsem něco špatného snědl. Spousta lidí měla se žaludkem problémy, takže jsem rád, že mě to chytlo až teď a ne včera. Jakmile jsem zrychlil, myslel jsem si, že vyhážu všechno dnešní jídlo. Musel jsem jet své tempo, i proto jsem ty roviny tahal. Nino moc nechtěl střídat. Já makal, abychom si udělali náskok. Nino jel na vítězství a já na medaili.

Jaké bylo poslední kolo, které jste jel úplně sám? Na co jste myslel?
Snažil jsem se hlavně soustředit a závodil jsem jenom sám se sebou. Technicky jsem jel opatrně, protože Ninův náskok narůstal. Naštěstí mě zezadu nedojížděli. Bylo dost defektů, Peťo Sagan to tam narval přede mnou trošku nesmyslně. Fakt to chtělo jet hlavou a raději opatrně, než zbytečně ztratit závod.

Jste o čtyři roky starší, co všechno se vám v životě změnilo?
Bylo toho hodně. Peklo po Londýně, což bylo hodně znát. Ale hlavně zranění, těch naskákalo hodně. Nějak jsem se z toho dostal, zkompletoval jsem si sbírku titulů. Jel jsem závody pro radost, Cape Epic v Jižní Africe nebo maratony. Snažil jsem se podpořit cyklistiku, přitáhnout k ní nějaké nové děti, což se mi snad povedlo. Je to zase jiná úroveň, člověk se nesoustředí jenom na sebe.

V jaké fázi kariéry se tedy teď nacházíte?
Těžko říct, pořád nejsem na vrcholu. Ještě to někam výš může jít. Ale momentálně bych si chtěl odpočinout, dát tomu volný průběh. Uvidíme, co bude. Budu řešit novou smlouvu, ale se Strabagem mám podepsáno do roku 2020, takže čtyři roky něco dělat budu. Rozhodnu se na podzim. Už se na to těším.

Jak chutná stříbro v porovnání s londýnským zlatem?
Super. Ještě v Tokiu bronz a mám kompletní sbírku. Pak už si jenom vyberu nějakou hezkou rakev a budu čekat, až to přijde.

Ale teď to máte se Schurterem 1:1.
Doufám, že v Tokiu bude odveta. Ale jsou to čtyři roky a u mě hodně záleží na zdraví. Když jsem ok a mám prostor se připravit, tak jsem vpředu.

Foto: ©Getty Images 2016