Kočovný život českých jachtařů: nonstop na cestách a sparing s cizinci. Ale trénovat lze i doma

Lifestyle
Lifestyle
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Viktor Teplý, ve 26 letech dvojnásobný účastník olympiády v jachtařské disciplíně Laser, se hlásí z Mallorky: „Poslední dny tu máme přes den kolem patnácti stupňů a příjemně fouká, takže ideální.“ Do Španělska odcestoval sám a několik dnů tam trénuje i bydlí s nizozemským týmem. Tak jako obvykle.

Jachtařská sezona většinou začíná v březnu a končí v srpnu či září. Takže platí: kdo dostatečně nenatrénuje přes zimu, ztrácí hodně rychle kontakt s ostatními.

Dříve to bylo jinak a zimu jsme měli volnou, teď musíme být v plném zápřahu a makáme nejvíc. Průměrně jsem asi polovinu z měsíce na moři, vysvětluje Teplý.

Z moravské Kuřimi, odkud pochází, to má k nejbližšímu pobřeží moře přibližně 500 kilometrů. Jezdí ale často ještě dál: do chorvatského Splitu, Španělska či Portugalska.

Problém je, že v Česku je profesionálních jachtařů minimum a ještě jsou rozděleni do několika odlišných tříd podle druhu lodí. Takže se tréninkový sparing partneři shánějí tak trochu na vlastní pěst mezi zahraničními reprezentanty.

S Holanďany jsem domluvený na celou letošní sezonu. Funguje to v pohodě. Třeba před Vánoci jsem závodil v Barceloně a oni mi pak i převezli loď autem na Mallorku. Teď tu s nimi bydlím ve velkém domě, který si pronajali. Jsem zkrátka jeden z jejich členů v týmu.

Teplý patři k jachtařské špičce u nás, kromě dvou olympiád posbíral i úspěchy v Evropském poháru nebo na kontinentálním i světovém mistrovství D-one. Jachting má v krvi: věnují se mu rodiče i jeho bratr.

Už mi ani nepřijde divný, že nejsem moc doma a furt někde lítám. Je to takový kočovný život, ale baví mě. Někteří lidi se nad tím podivují, na to jsem si už zvyknul, říká.

V Česku se ročně zúčastní asi třech závodů, jinak v našich podmínkách víceméně nejezdí. Trénuje tu hlavně na suchu – běháním, jízdou na kole a v posilovně.

Dá se i doma. Nejdůležitější je u našeho sportu vyvažování, což je takový podivný pohyb, který nejde nikde moc simulovat. Ale doma máme s bráchou vyvažovací lavici o rozměrech našich lodí, na tom se to dá docela slušně natrénovat.

Studený vítr a déšť? Díky, nechci

Vypráví, že velmoci typu Anglie a Austrálie jsou trochu jiná liga. V systému, trénincích i know how. A samozřejmě také proto, že mají moře. Laik ten rozdíl nepozná, já s nimi klidně jedu vyrovnaně a občas je porážím. Ale v osmi z deseti jízd na ně nemám.

A nejsou Češi oproti ním za exoty? Ne, to vůbec. Všichni se respektují.

Jachting prý lze s čistým svědomím zařadit mezi komplexní a náročné sporty. Nejen kvůli fyzičce, když je závodník kolikrát v silném větru vykloněný z lodi a snaží se nezaplout do moře, ale i taktikou a strategií.

Není to sranda, vážně ne. Nejezdíme se jen tak projet, je to makačka na plný úvazek. Sám toho kolikrát mám plné zuby, když na mě na moři leje a fouká studený vítr. To jsou chvíle, kdy se těším domů. Ale pak si vždycky řeknu, že vlastně nevím, co bych jinak dělal.

líbil se ti článek?