Kajakářce Hilgertové pomáhá i oblíbené heslo: Rozhodování o další sezoně bylo ale zvláštní

Líbí se jí heslo: Užívej si cestu a dojdeš dál. Možná právě proto se kajakářka Štěpánka Hilgertová vrhá vstříc dalším dobrodružstvím v divokých peřejích. Téměř v 49 letech se teď v prosluněné Austrálii chystá na novou sezonu. V reprezentaci je nepřetržitě neuvěřitelných 29 let - od roku 1988. „Pokud se mi bude dařit podle tohoto hesla řídit, třeba to ještě přinese i nějaké výsledky,“ usmívá se.

Bývaly časy, kdy jí sportovní novináři předhazovali její věk, a často se ptali na konec kariéry. Roky ubíhaly a zvědavé otázky ustaly. „Je pravda že přicházejí častěji z mimosportovního prostředí. Ale já se vlastně moc nedivím,“ směje se dvojnásobná olympijská šampionka.

I ona přemítala, zda by se už přece jen neměla vydat jinudy. „Rozhodování o další sezoně bylo takové zvláštní. Že se moje závodění chýlí ke konci, je jasné. Jenže loňská sezona, kdy jsem si část přípravy „protrpěla“ s ramenem a pak si nevyjela v nominaci olympiádu, byla taková výsledkově i pocitově nijaká…,“ líčí. „Tak jsem si říkala, že bych to ještě chtěla zkusit, a to především tak, abych z toho měla dobrý pocit. Probrala jsem vše s rodinou a nejbližšími, udělali jsme plán, a zatím se daří ho naplňovat.“

Za desítky let v peřejích se vodní slalom nebývale proměnil. Lodě se zkrátily o půl metru a tím se logicky změnila i stavba tratí „Tudíž i technika průjezdů brankových kombinací je zcela odlišná. Počítá se taky jen finálová jízda, namísto součtu dvou jízd. Mám se co učit a to mě baví,“ povídá. „Jen ty dlouholeté zkušenosti, které mnozí často vyzdvihují, jsou pro mne paradoxně většinou spíš nevýhodou. Ve stresu a pod tlakem totiž člověku spíš naskočí ty „staré“ stereotypy. Proto cítím potřebu mít opravdu hodně a kvalitně naježděno, abych si nové dovednosti co nejvíc zažila.“

I Štěpánce se někdy nechce

Sport je pro ni stále především zábava, jinak by to ani nešlo. „Kdybych ho vnímala jen jako profesi, nebo dokonce dřinu a trápení, k ničemu dobrému by to nevedlo. Na druhou stranu, jsem profesionál, a tak leccos musím udělat, i když se mi v tu chvíli třeba moc nechce,“ říká s úsměvem.

A tak zatímco v Česku panují tuhé mrazy, Hilgertovou spalují sluneční paprsky. „Extrémní teploty nikdy příjemné nejsou, ale teplo snáším přece jen asi o něco lépe než mrazy. Zajímavé je, že i tady jsou výkyvy teplot ze dne na den až dvacet stupňů – jeden den 45, hned druhý 25, a za pár dní zas zpátky,“ vypráví. „Režim teplotám přizpůsobujeme v rámci možností.“

Vypsané hodiny na divoké vodě musí respektovat. „A ty nám bohužel zatím vycházejí často zrovna přes poledne. Doplňkové tréninky na rovné vodě, běh nebo kolečkové brusle atd. absolvujeme v relativně příznivějších ranních nebo večerních časech. Důležité je hodně pít, což tady skutečně znamená skoro pořád.“

Od australské rodiny mají pronajatou část domu, kde si sami hospodaří. „Jako doma. Až na to, že doma nemám krytou terasu s grilem a zahrádku s bazénem – takže vlastně super luxus.“

Je jisté, že Štěpánka Hilgertová si cestu užívat umí. Nechme se překvapit, kam ji letos zavede...

Foto: archiv Štěpánka Hilgertová