Kajakářce Hilgertové je 50 a bude závodit. Konečně pojedu uvolněná, říká

Kajakářce Hilgertové je 50 a bude závodit. Konečně pojedu uvolněná, říká

Rozhovory

Věk je jen číslo, kajakářka Štěpánka Hilgertová to dokazuje snad každou buňkou svého těla. Právě dnes, v úterý 10. dubna, slaví padesáté narozeniny. A ač loni ohlásila konec profesionální kariéry, divoké peřeje ji i tak často zlákaly. „Jestli nastoupím? A kam?“ směje se dvojnásobná olympijská šampionka. „No, já nejspíš budu letos závodit, ale neříkám tomu nominace. Nominace jsem tomu říkala do loňska.“

A teď je to tedy jak?
Beru to tak, že nejspíš pojedu některé závody Českého poháru stejně jako většina účastníků. A těch pár, kteří to berou jako nominaci, budu hezky zpovzdálí sledovat a budu se bavit. Konečně budu uvolněná.

Zvládala jste trénovat v pracovním režimu?
Jo, chodila jsem. Je ale otázka, jestli ve světle toho, co jsem dělala doteď, tomu můžu říkat tréninky. Chodím na vodu, ale není to tak, že bych si naordinovala vytrvalost, rychlost, úseky. Chodím si prostě jezdit mezi branky. Je to něco úplně jiného a je to fajn.

Ale na vodě jste byla pravidelně, ne?
Vůbec, nemělo to žádný systém. Buď mi to vyšlo, nebo ne. Někdy několikrát v týdnu, jindy dva týdny nic.

Zvládla byste procentuálně vyčíslit, kolik jste ubrala z profi tréninku?
Přemýšlela jsem nad tím a fakt to nedokážu vyjádřit. Jedno z pozitiv mého současného života je, že si nevedu tréninkový deník, což jsem dřív musela. (smích)

Dokážete si představit vaše pocity, až se postavíte na start? Bude vám to víceméně fuk?
Spíš přemýšlím, jestli za téhle konstelace vůbec dostanu chuť závodit. V zásadě se tomu nebráním, je to pro mě příležitost objet si i jiné vody a nebýt jen v Troji, takže do určité míry mě to láká. Vůbec ale nedokážu odhadnout, jakou budu mít tu předzávodní náladu, jak moc se do toho budu chtít pustit. Předpokládám, že to tam v té hlavě nějakým způsobem zase naskočí a věřím tomu, že by to mělo být příjemnější než ten stres, který jsem zažívala posledních třicet sezon v tomhle období.

A v tuto chvíli to máte jak?
Na vodu se mi chce skoro vždycky, to je na tom taky dobré.

Máte nějaká očekávání?
Opravdu nejsou žádná. V zimě jsem si užívala, že když bylo ošklivé počasí, nemusím na trénink.

Jak se vám daří v práci v České národní bance?
Zpočátku to bylo hodně jiné, nešlo jen o změnu režimu - jiní lidé, jiná pracovní náplň a tak, ale paradoxně to všechno sedlo a zapůsobilo to na mě jako vzpruha. Myslím, že jestli něco u mě fungovalo, byla to mentální únava z opakovaného sportování na top úrovni pod tlakem. Já jsem ten slalom měla ráda, takže konec kariéry pro mě neznamenalo, že skončím s ježděním, ale potřebovala jsem přejít do jiného prostředí a s tímhle jsem si sedla.

Pomohl vám projet ČOV „Duální kariéra“?
Částečně určitě ano, tenhle projekt je určitě fajn a má budoucnost. Svým způsobem i burcuje, aby sportovci na budoucí kariéru mysleli už trošičku v průběhu té sportovní, což si myslím, že je bezvadné.

Foto: Facebook Štěpánky Hilgertové a Getty Images