Jeho bratr lyžoval na olympiádě, on dal přednost tenisu a roste z něj hvězda

Jeho bratr lyžoval na olympiádě, on dal přednost tenisu a roste z něj hvězda

Články

Z vesnice Úlice na Plzeňsku přicházejí do profesionálního sportu nové české naděje. Stačí na to jedna rodina – Forejtkovi. Jednadvacetiletý Filip závodil na lyžích na olympiádě v Pchjongčchangu, jeho o tři roky mladší bratr Jonáš se dal na tenis a spolu s Jiřím Lehečkou nedávno vyhráli juniorskou čtyřhru na slavném Wimbledonu.

Lyžoval i Jonáš, ve své věkové kategorii dokonce vyhrál i mistroství republiky. „U nás doma lyžovala odmala celá rodina. Mě ale vždycky o něco více bavil tenis. Štvalo mě, že je na horách zima a musí se brzo vstávat,“ směje se.

Ve třinácti letech se zranil a s lyžováním skončil. Naplno se naopak začal věnovat tenisu. Hrál ho odmala za barákem, kde si rodina postavila vlastní kurt. Už v devíti letech na něm porazil svého tátu.

„Předtím to bylo celkem náročné. Hrál jsem tenis i lyžoval, střídal dvě školy a lítal tam a zpátky. Teď chodím v Plzni na sportovní gympl, kde mám individuální plán,“ povídá Jonáš Forejtek.

Tenisové geny má i jeho mladší sestra Eliška, která vyhrála v červnu na Olympiádě dětí a mládeže v Liberci dvě medaile. Jonáš už kromě juniorského titulu na Wimbledonu získal v této věkové kategorii i titul ve čtyřhře na Australian Open a ovládl mistrovství Evropy do 18 let.

V pondělí pózoval Forejtek i se svým parťákem Jiřím Lehečkou vedle Barbory Strýcové fotografům na Žižkovské věži. Všichni letošní wimbledonští vítězové se sešli pohromadě.

Mladíky aktivně podporuje tenisový svaz, mluví o nich jako o velkých nadějích a dal oběma divokou kartu na turnaj nižší kategorie příští týden v Praze. „Jednou bych chtěl vyhrát grandslam jako dospělý. To je nejvíc. Něco jako pro hokejisty Stanley Cup,“ povídá Forejtek.

Jeho vzorem je Roger Federer, líbí se mu jeho styl hry a vystupování mimo kurty. Teď ale musí ustát přechod do dospělé kategorie, kde bude jako osmnáctiletý bažant čelit mnohem zkušenějším a starším borcům. Stejně jako Lehečka.

„Bude potřeba být hodně trpělivý a víc makat,“ povídá. „Chlapi mají lepší servis i fyzičku. To jsou věci, na které si budeme muset nejvíce zvykat.“