Jak správně jíst při sportu? Takhle to vidí výživový poradce českých olympioniků

Cíl, to je přesně ten základní kámen, od kterého se všechno odvíjí. Klidně totiž můžete vypadat jako římský gladiátor a ve svém sportu sbírat cenné kovy, přesto uslyšíte: Zhubni! „Ano, to se klidně může stát,“ směje se profesor Libor Vítek z 4. interní kliniky a Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky a také výživový poradce sportovců z projektu TOP Team. „Záleží totiž na tom, jaké máte cíle. Jestli chcete vyhrát olympiádu, nebo ne. Jaké procento tuku je pro ten či onen sport ideální a tak dále.“ O základních principech hovořil také na trenérské konferenci Mosty.

A tak sportovci řeší stravu stále častěji. A je přitom jedno, zda se jedná o hobíky nebo vrcholové sportovce. To, co jíme, může zásadně ovlivnit náš výkon. „Kromě toho, co jíte, je ale také důležité, kdy to jíte,“ nabádá Vítek. „.Jsou lidé, kteří nesnídají, odbydou oběd a pak si nestihnou dát nic ani před svou pohybovou aktivitou. Hodinu trénují, ale pokud nemají dostatek energie, jejich výkon stojí za prd.“

Na druhém pólu jsou sportovci, kteří chtějí mít svůj jídelníček vyšperkovaný do puntíku. Spekuluje se o tom, že výsledkem tohoto výživového směru je třeba bývalá tenisová jednička Novak Djokovič. „Začal nejprve na bezlepkové dietě a teď už ujel někam úplně mimo,“ líčí Vítek. „Zlí jazykové tvrdí, a nejen oni, že tohle stojí za poklesem jeho výkonnosti.“

Bezlepková dieta tedy ano či ne?
„Spousta lidí dodržuje bezlepkovou dietu, aniž by musela. Dokonce až desetkrát tolik, než kolik jich to skutečně potřebuje,“ říká Vítek. „Druhá pravda je, že bezlepková dieta nevede ke zlepšení fyzické výkonnosti u lidí, kteří nemají zdravotní příčinu.“

Naše tělo si poradí s ledasčím. „Ale já vždycky říkám, kdykoliv si něco dlouhodobě odepřete ze svého jídelníčku, musíte velmi pečlivě zvažovat, jak nahradíte látky, které jsou pro tělo prospěšné,“ upozorňuje Vítek. „Třeba pšenice a pšeničné výrobky představují zhruba patnáct procent příjmu bílkovin v naší středoevropské populaci. Když je vyhodíte, vadí to.“

Tělo bere, kde může

Organismus si hledá zdroje energie, jenže existují jen tři „zásobárny“ - tuky, cukry a bílkoviny, které jsou důležité pro svalovou hmotu. „Cukry? Při hodinovém pohybu spálíte všechen svalový glykogen. Pak máte tuky, to je super, tam máme energie spoustu,“ směje se Vítek. „A potom jsou to ty bílkoviny. Jenže nejde to tak, že jedete na cukry, pak se přepnete na tuky a nakonec najedete na bílkoviny. Tělo si bere energii, kde potřebuje.“

Distribuce tukové tkáně se navíc u mužů a žen liší. „A každý z té mužské i ženské populace to má ještě jinak. Když se podíváte třeba na tenistky Serenu Williamsovou, Petru Kvitovou, která teď mimochodem vypadá nádherně, a Karolínu Plíškovou, jejich jídelníček se výrazně lišit nebude. Přesto je distribuce tuku u nich jiná,“ naznačuje Vítek. „Stravou ale můžete dosáhnout téměř všeho. Záleží na úsilí, které tomu věnujete a také na normě, se kterou jste ochotni se smířit. Či zda chcete vyhrát olympiádu nebo ne.“

Jednoduchá rada na závěr? Vzhledem k lidským odlišnostem asi úplně neexistuje. V zásadě ale platí, že nejdůležitější je superpestrý jídelníček na bázi komplexních sacharidů, což jsou přílohy. „A dávat si bacha na nasycené tuky, tedy vše živočišné. Nejzdravější je flexitariánství – maso nejíte každý den a vybíráte si jen to kvalitní. Výpečky rozhodně zdravé nejsou. Přidejte ovoce, zeleninu, lněný či třeba avokádový olej. Zcela vynechat mléko a mléčné výrobky taky není správné.“

Autor: Markéta Kosová