​Hodinky na zápas i do sauny. Nesundám je z ruky, je to pověrčivost, říká Koukal

V českém olympijském týmu stěží najdete většího milovníka hodinek. „Jsem tak trochu blázen, nesundám je z ruky,“ říká badmintonista Petr Koukal. Do Ria si přibalil i ty od firmy Prim, která je dodavatelem Českého olympijského týmu a olympioniky vybavila limitovanou edicí hodinek s vyrytým jménem.

Někdo si za první vydělané peníze koupí motorku nebo mobilní telefon, teenager Koukal měl ale jinou vášeň. „Nejdřív jsem si hodinky půjčoval od táty, pak jsem si za první peníze koupil vlastní.“

Na ruce střídá maximálně troje, doma má však sbírku zhruba sedmi kusů. „Měl jsem asi čtrnáct, nedávno jsem to protřídil. Byly tam nějaké, co jsem si nevzal několik let. Přišla mi škoda je jen tak skladovat.“

Novými hodinkami si udělal radost po olympiádě v Pekingu i Londýně. Když před Riem nafasoval Primky s vlastním jménem a siluetou Emila Zátopka, odborně je zkoumal. „Tenhle styl hodinek je fajn, trefili se mi do vkusu.“

Má je s sebou i pod pěti kruhy, ale na zápas si je nebere. „Zničil bych textilní pásek.“

Jen pro představu: když je vezme na ruku, nemusí je klidně měsíce sundat. Nosí je do sauny, do sprchy, na trénink i zápas.

„Už je to trochu pověrčivost. Nevadí mi to, jsem zvyklý,“ vysvětluje.

Nošení hodinek by rád naučil i manželku a biatlonistku Gabrielu Koukalovu, která prý chodí všude pozdě. „A na mobil se nekouká. Musím vybrat model, co by nosila.“

Kulhavý: Hodinky? Nejhodnotnější věc
I biker Jaroslav Kulhavý, ambasador firmy Prim, má pro hodinky slabost. Ciferníky se mu líbily až odmala, dnech jich střídá několik.

Kromě společenských však i ty sportovní, jejichž funkce mu při výkonu pomáhají. „Mám je celkem často, ale nemusím je mít pořád jako Petr,“ směje se. „Každopádně jsou pro mě vždy nejhodnotnější darem, ať už mi je dá kdokoliv.“