Gabriela Koukalová se loučí. Biatlonistka par excellence, zmatkářka i rebelka

Lifestyle
Lifestyle
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Málem zaspala odlet na olympijské hry do Soči, občas si popletla lyže s kolegou. „A nebo jsem zapomněla pušku. Kdo mě zná, říká, že kde se ocitnu, semele se tolik událostí, jaké ještě nezažili,“ vyprávěla sama o sobě. Gabriela Koukalová, nejúspěšnější žena české biatlonové historie, byla známá i jako drsňačka, rebelka, puntičkářka či byla pověstná svými legráckami. V úterý 28. května 2019 však myslela své prohlášení naprosto vážně a oznámila: „Definitivně končím.“

Jako biatlonistka
Na olympijských hrách v Soči 2014 vybojovala ještě coby Soukalová stříbrné medaile v závodu s hromadným startem a ve smíšené štafetě. Má i kompletní sadu medailí z mistrovství světa 2017 - v Hochfilzenu ovládla sprint, stříbro brala z vytrvalostního závodu na 15 kilometrů a bronz ze stíhačky. Koukalová vlastní také velký křišťálový globus pro celkovou vítězku Světového poháru. „Nemám žádná očekávání, snažím se jen užívat si závod. A možná to mi pomohlo,“ prozradila tehdy recept na úspěch.

Jako rebelka
Pubertální „telecí“ léta prožívala Koukalová naplno. „Byla sportovně nadaná. Volejbal, basketbal, všechno uměla nejlíp. A také krásně malovala. Ale měla hodně prořízlou pusu, člověk se s ní nesměl dostat do konfliktu," vzpomíná Hana Štumpoltová, která byla její třídní učitelkou na základní škole v v Jablonci nad Nisou. Svému učiteli na vyšší umělecko-průmyslové škole zase velmi nápaditě vyzdobila auto bez jeho svolení.

Vzdorovala i rodičům. Třeba vedla závod v přespolním běhu, zbývalo jen 300 metrů do cíle, ale ona zastavila a utekla pryč, do lesa. Natruc rodičům. „Dostala jsem na zadek a pak se mnou celý den nemluvili.“

Jako umělkyně
„Možná je v tom i kousek bohémství, sice závodím, ale srdce mi bije pro umění,“ říkala o sobě. „Občas obětuju kus spánku a věnuju se některému z koníčků, než bych žila jen podle sportovních pravidel. Třeba popadnu stojan a jdu malovat do přírody, vyrábím svíčky nebo si vyrazím na koni. Kromě toho se Koukalová ráda věnuje také zpěvu. Zpívala třeba na galavečeru Českého biatlonu, v Show Jana Krause nebo v Novém městě na Moravě před 30 tisíci lidmi.

Jako puntičkářka
Vystudovala obor medailérství a rytectví, stala se z ní medailérka s obří trpělivostí. „Jsem typický puntičkář a piplal, dokážu se s jednou věcí mořit spoustu hodin, dokud není perfektní. Poté, co vyšlo v novinách, že jsem medailérka, přišlo mi několik super nabídek,“ líčila ještě v době, kdy závodila. „Ne že bych doma ryla do ocele a vyráběla raznice, ale vymyslím a nakreslím návrh a vytvořím sádrové modely, zvětšeniny medaile, která bude mít nakonec průměr třeba sedmdesát milimetrů. Model se odlije do pryskyřice a pak už si s ním poradí lidi ve firmě.“

Jako vtipálek
Třeba po čtvrtém místě ve stíhačce na olympijských hrách v Soči říkala: „Všichni se mě ptají, jestli jsem zklamaná, že nemám medaili, ale musím říct, že vůbec! Vyždímala jsem se z úplně celé Gábiny. Už jsem tam nemohla nechat ani půl vteřiny. Možná kdybych si pořád neupravovala kalhotky, tak bych byla 0,01 sekundy rychlejší. Své kalhotky pak poslala hokejové legendě Jaromíru Jágrovi v reakci na jeho komentář, že má jezdit naostro s tím, že už je nebude potřebovat.

Spícímu trenérovi zase jednou nalakovala nehty na nohou a podruhé ho za bundu přišila k posteli. Vtipkovala například taky o tom, proč ji trenéři nikdy ve štafetě nesvěřili první úsek. „Oni mě nikdy na první úsek nenasadí, protože pravděpodobnost, že bych start nestihla, je pořád dost velká.“ (smích)

Jako modelka
Ani jedenkrát se nestalo, že by Gabriela Koukalová vyrazila na start závodu nenalíčená. „Snažím se být upravená na závody, i když jdu s odpadkovým košem. Beru to jako relaxaci, rituál před startem,“ říkala. „Zpočátku se mi soupeřky smály, ale postupně jsem sledovala, že začínají chodit nalíčené a s namalovanými nehty. Takže jestli biatlon zkrásněl, mám na tom alespoň malinký podíl.“

Koukalová absolvovala svůj poslední závod 19. března 2017 v norském Oslu. V závěrečném klání sezony doběhla druhá a s optimismem vzhlížela k olympijskému roku. Jenže v červnu se poprvé výrazněji ozvala bolest v lýtkách, která ji už na start nepustila.

líbil se ti článek?