Freestyle motokrosař Podmol: Chci, aby si moje děti za pár let řekly, že jejich tatínek byl frajer

O víkendu vyhrál znovu po roce závod mistrovství světa a říká: „Výsledky přichází díky pohodě. A tu já mám.“ Freestyle motokrosař Libor Podmol se ve svých 32 letech stále řadí ke světové špičce. Co ho drží na vrcholu? A jak vznikají nápady na nové triky?

Šampionát v Kolíně nad Rýnem vyhrál s náskokem 20 bodů. Byla to vůbec úspěšná neděle pro české barvy: po prvním Podmolovi stál na stupních vítězů i třetí Petr Pilát, pro nějž to byl po čtyřech pátých místech nejlepší výsledek v sezoně.

„Závod plný chyb! Jsem neskutečně rád, že jsem v německé hale slyšel českou hymnu. To je úžasný pocit,“ uvedl vítěz.

Máte i jako zkušený jezdec strach?
Mám, ale spíš se mění v respekt. Uvědomuji si, že práce, kterou dělám, rozhodně není nejbezpečnější na světě. Snažím se být důsledný a ve všech směrech předcházet možnému zranění. Když vím, že jsem tohle nezanedbal, tak strach ustupuje.

Povězte, jak probíhá vaše příprava, když úplně odhlédneme od motorky?
Šest dnů v týdnu cvičím. Ráno si dávám půl hodinu jógy a strečink, pak hodně posiluji vlastním tělem a dělám kardio. Jsou to víceméně dvoufázové tréninky. Jedno je makání v posilovně, druhé pilování triků na motorce.

Cítíte stále napětí, nebo už jste rutinér?
Rutina by to byla ve chvíli, kdyby byly triky pořád stejné. Jenže já se pořád musím zlepšovat, abych se držel na špici. Nacvičuji nové věci, zlepšuji fyzickou stránku, abych je mohl lépe provést a spoustu dalšího. Tím pádem to vnímám jako něco, co se mění.

Kolik triků jste vymyslel?
Dva. Jeden se jmenuje LP a druhý surfer flip, sedím při něm totiž na sedačce jako na surfu.

Je pravda, že nápady vznikají hlavně u piva?
(smích). Jo, většinou totiž sedím u stolu s kamarády, kteří taky jezdí, a přemýšlíme nad tím trochu jinak, než když jsme na motorce. Říkáme si, co by bylo možné a nemožné udělat. Pak to zkoušíme skákat do molitanu, případně přidávat ještě různé kombinace. A když nám to jde, ukážeme to i na závodech.

Je tohle nutností, aby vás nepřeválcovali mladší a „ohebnější“ jezdci?
Jsem druhá generace jezdců, co se už nějaký pátek drží na vrcholu. Opravdu dobrých mladých kluků, kteří se cpou mezi nás, zase tolik není. Freestyle motokros je hodně o zkušenostech a ty posbíráte za řadu let. Ti nejlepší kluci jsou plus minus na té úrovni, kde jsme byli my před pěti lety.

Jste otcem dvou dětí. Snažíte se být opatrnější?
Vždycky jsem byl opatrný, nikdy jsem nijak nešílel. Čím jsem starší, tak mi dochází, že nemůžu podcenit sebemenší detail. Na našem sportu je totiž nejhorší být pořád ve střehu a soustředěný. Chci, aby na mě moje děti jednou byly hrdé a za pár let si řekly, že jejich tatínek byl frajer.

Kdysi jste prohlásil, že ve 34 letech skončíte. Platí to stále?
Asi ne. Hrozně mě to totiž baví. Dal jsem se do kupy po fyzické stránce a srovnal jsem si hlavu. Začal jsem meditovat, čtu duchovní knížky. Dřív jsem si říkal, jaké to jsou blbosti. Ale ohromně mi to pomáhá. Nebýt toho, tak jsem se na to vyprdnul už loni. Teď chci jezdit, dokud mě to bude bavit. Nechci určovat, že skončím za pět nebo deset let. Nechávám věcem volný průběh.

Uspěl jste na mistrovství světa, natočil celovečerní film a jako první neamerický jezdec vyhrál disciplínu na X-Games. Jaké cíle ještě máte před sebou?
Jsem nesmírně šťastný, že všechno funguje a mám kolem sebe suprový tým lidí. Brzy vydám svoji knížku, která se jmenuje Deník Libora Podmola. To by člověk nevěřil, kolik s tím je práce! Mám i nějaké plány na další rok, součástí toho je třeba i navštívit Rallye Dakar jako divák.

Foto: liborpodmol.com