Flow aneb Když se dotknete hranice svých možností. Dušková s Bidařem jsou ve finále

Ladně klouzali po ledu a nevnímali nic než svá těla. Každičký jejich pohyb protkalo nadšení – radost z toho, že na olympijských hrách vůbec můžou být. „Pamatuju si jen, jak jsem na konci Martina objala a šli jsme se klanět. Mezitím prostě okno. Až si tu jízdu pustím, třeba si vzpomenu, co se událo,“ září krasobruslařka Anna Dušková, která se svým partnerem Martinem Bidařem proklouzla v Koreji po krátkém programu z patnáctého místa do olympijského finále sportovních dvojic.

Psychologové tento stav nazývají flow, při něm jsou lidé ponořeni do určité činnosti tak, že nic jiného se nezdá důležité. Okamžik, kdy se tělo nebo mysl vzepne k hranicím svých možností. „Vždycky jsem soustředila na ten moment tady a teď. Jsme nadšení, že jsme se dokázali vrátit po mém zranění a připravit na olympijské hry,“ raduje se ještě Dušková. „Je to neuvěřitelné, nemůžeme uvěřit, že jsme to zvládli.“

Speciální vlákno

Vždyť před třemi měsíci operovali Duškové přetržený kolenní vaz, na ledě tak s Bidařem před olympiádou strávili pouhé tři týdny. „Bylo to tvrdé,“ přitakává Bidař. „Vzhledem k tomu si myslím, že se nám to opravdu povedlo.“

Osmnáctiletá Dušková navíc musí na led s oertézou. „Podporuje mé koleno, aby se nevytočilo někam do strany,“ vysvětluje. „V koleni pak mám takové vlákno, které mi vaz zpevňuje víc, než kdyby byl jen sešitý. Do pěti let by se mělo vlákno rozpustit.“

Stal se zázrak?
Ve čtvrtek prožijí Anna Dušková s Martinem Bidařem své první olympijskému finále. A budou v něm první českou sportovní dvojicí od Beránkové s Dlabolou v Salt Lake City 2002. „Dělali jsme všechno proto, aby to zázrak nebyl, aby náš výkon byl konzistentní,“ povídá Dušková. „Ale možná je to trošku zázrak, že jsme tady.“

Foto: ČOV/Jan Malý