Domácí práce? Skládání skříně raději přenechávám jiným, směje se Kulhavý

Jakmile skončí závod či soustředění, svůj bicykl pro transport skládá do jakéhosi dobře uchopitelného vaku. Kolo se většinou rozebere na tři kusy – rám, kola, řidítka a vejde se mezi zavazadla do nákladního prostoru letadla. „A pak je práce mechaniků, aby ho dali dohromady,“ říká Jaroslav Kulhavý, stříbrný medailista z Ria.

Stroj svede složit i sám, je to prý otázka pěti minut. Základní opravy na svém kole koneckonců musí zvládnout levou zadní, jinak ho sebemenší závada při závodě vyřadí ze hry.

„Pár inbusů a povolení nebo utažení šroubků se naučí každý,“ potvrzuje. „Mechanici už se mi starají o odvzdušnění brzd, vidlice a další věci. Technika jde tak dopředu, že na to člověk musí mít speciální školení. Málokterý závodník se do těžších oprav troufne pustit.“

Kulhavý jinak považuje sám sebe za manuálně zručného pracovníka, který si troufne i na lehčí práce kolem domu. Takže šikovný kutil? „To zase úplně ne,“ směje se.

„Prostor mám, něco zvládnu, ale potřebuju na to mít čas a musí mě to bavit, často to spíš přenechávám jiným,“ vysvětluje. „Třeba skříň bych určitě skládal tak šest hodin a ještě honil všude možně po zemi šroubky!“

Oslavy divočejší než v Londýně

Když pod pěti kruhy v Londýně 2012 vyhrál poslední den olympiády zlatou medaili, ve vyklízejícím se Českém domě už sdílel radost jen s hrstkou sportovců. V Riu si však medailových oslav užil dosyta.

„Slušná párty, povedla se. Šel jsem spát asi ve tři ve čtyři v noci. Jsem hlavně zvědavý, jak to bude na dodatečných oslavách vypadat u nás doma. Když jsem viděl video z jednoho z barů, tak jsem si říkal: Hm, slušná divočina!“

V Brazílii zafandil i kamarádům, především atletům či vodákům z Dukly, jíž je sám oddílem. Sám by si dokonce nebýt cyklistiky troufl, samozřejmě s trochou nadsázky, reprezentovat třeba v plavání, coby teenager totiž v plavecké části triatlonu exceloval.

„Jo, na to mám vlohy. Ještě mi šel hod krikeťákem, ten ale bohužel pro mě na olympiádě chybí.“