Dětská láska mu vydržela. Česká cyklistická naděje Tomáš Paprstka teď sleduje stopu českých es

Dětská láska mu vydržela. Česká cyklistická naděje Tomáš Paprstka teď sleduje stopu českých es

Články

Někdo vyzkouší celou řadu sportů, než najde ten pravý. Jiný má jasno hned. „Ve třech letech jsem sedl na kolo a už neslezl. Žádný jiný sport jsem vážně nezkoušel. Ani do Sokola jsem nechodil,“ směje se cyklokrosař a biker Tomáš Paprstka, juniorský mistr světa v cyklokrosu.

K němu ho coby čtrnáctiletého kluka přivedl bývalý český reprezentant Jan Slavíček. „A hned od prvních závodů v kadetech jsem se začal umisťovat v první desítce, další rok jsem bral i pódia a tehdy jsme řekli, že do toho půjdu naplno,“ líčí čtyřiadvacetiletý Čech. „V roce 2010 jsem pak vyhrál mistroství světa a od té doby mi všichni říkají cyklokrosař.“

Paprstka přitom cyklokros pečlivě střídá s horskými koly. „Kdepak, není to vůbec těžké, horské kolo je geometrií skoro úplně stejné jako to cyklokrosové. Přechod na cyklokros je plynulý, není to razantní změna,“ uvažuje.

Samotný závod je ale přece jen trochu jinačí. „Cyklokros je zatím rychlejší, místo hodiny a půl jedete jen hodinu, ale zase svižněji. Závody horských kol se ale taky postupně zkracují.“

Štybar a Kulhavý jako vzor

Juniorský světový šampion na svůj úspěch mezi elitními jezdci zatím čeká a vzhlíží k českým esům. „Vždycky to byli Zdeněk Štybar a Jarda Kulhavý, a myslím, že pořád ještě jsou,“ povídá. „To, co oni, dokázalo jen málo lidí na světě. Když člověk jede při závodě za nimi, hodně se naučí. Sledujeme třeba, jaké najíždějí stopy.“

Silniční cyklistika ho neláká, takové závody vyhledává jen sporadicky. „Jezdím je jen tréninkově, nemám žádné ambice,“ přiznává. „Silnice mě moc nebaví, navíc jsem vždycky naštvaný, jakým způsobem se tam spolupracuje. Nepřijde mi fér.“

Paprstka sní i svůj olympijský sen. „Olympijské hry bych chtěl určitě někdy zažít, musí to být něco neskutečného. Za ty čtyři roky bych se chtěl podívat do Tokia.“