Dědeček čtyřbob, dvojbob od Brazilce a na konci zlaté medaile. Češi za oceánem váleli

Dědeček čtyřbob, dvojbob od Brazilce a na konci zlaté medaile. Češi za oceánem váleli

Rozhovory

Stál na stupních vítězů a naplno prožíval jeden ze svých snů – poprvé v životě se coby vítěz zaposlouchal do tónů národní hymny. „V mé bobové kariéře hrála poprvé a byl to moc hezký zážitek. Chci ho zažívat častěji,“ směje se Dominik Dvořák, pilot českého čtyřbobu i dvojbobu. Češi ovládli koncem listopadu čtvrtý díl Amerického poháru, předtím ještě skončili třetí.

Čím to, že se vám v nové sezoně tak zadařilo?
Celé léto jsme makali opravdu hodně a to komplet posádka. Skoro je mi až líto, že to takhle nebylo už před olympiádou. Jsme ale mladí a věřim, že ty výsledky jsou teprve před námi! (smích)

Přípravu na ledu přitom provázely komplikace, že?
Odjeli jsme na první led do Norska, kde ale po jednom dni roztála dráha. Za dva dny jsme cestovali zase domů. V Norsku jsme přitom měli najezdit hodně jízd, což je před sezonou důležité. Místo toho jsme jeli na dva dny do Oberhofu - pro mě to byla nová dráha, nikdy jsem na ní nejel. Celkem jsme sjeli šest jízd. V Norsku jsme jich měli mít 36.

A pak?
Už jsme odletěli do Kanady do Whistleru. Ani tam jsem nikdy nebyl, takže nebylo lehké se dráhu naučit. Do toho jsem měl půjčený dvojbob od Brazilce, je finančně náročné dostat vlastní boby přes oceán letecky. Do Kanady jsem si tedy vezl jenom svého čtyřboba dědečka, který nás dostal na olympiádu a dvojbob jsme si půjčili v Kanadě. A byla to pěkná plečka. Každopádně jako stroj na naučení nových drah to bylo ok.

Na dráze ve Whistleru se jezdí rychle, je to tak?
Ano, je to asi i jedna z nejtěžších na světě co se týče řízení. S malými chybami, ale bez jediného pádu, jsem se postupně naučil čisté průjezdy všemi zatáčkami. Ale až v závodě jsme mohli předvést, že jsme opravdu kvalitně dřeli přes léto. Jak v závodě dvojbobů, tak i čtyřbobů, jsme měli nejrychlejší starty.

Jak kvalitní zaoceánské poháry jsou?
Nebyla tam komplet světová špička, ale stejně se tu sešla hezká konkurence v podobě amerických týmů, Britů, Kanaďanů, monacký bob tam byl, Brazílie, Jamajka nebo třeba Korejci.

Po Whistleru jste přelétli do amerického Park City...
Na této dráze jsem také ještě neřídil, takže i tady novinka. Na obou drahách se jezdilo na evropské poměry opravdu rychle. Ve Whistleru jsem si dokonce stanovil nový vlastní osobák 154 kilometrů v hodině. V Park City jsme znova dali super starty a do toho se nám povedlo v prvním závodě dojet třetí a v druhém dokonce vyhrát.

Za sebou už máte i testování nového čtyřbobu.
Po návratu z Ameriky jsme byli tři dny v Altenbergu, abych se právě ze starého půjčeného bobu v Americe přenastavil zpět na svůj, a pak především vyzkoušel poprvé nový čtyřbob, který nám koupil Olymp! Na něj se hodně těším a zároveň se trochu bojím.

Čeho?
Měl by to být pro nás posun, ale není to na sto procent. Nevím, jestli budeme hned vyhrávat. (smích) Musí si to sednout. Já si musím zvyknout na řízení. A myslím, že to bude i trochu zavazující. Druhý týden v prosinci bychom s ním měli jet závod Světového poháru v německém Winterbergu. Tam poprvé vytáhneme novou raketu!

Foto: ČOV/Pavel Lebeda