Dana Zátopková slaví 95. narozeniny a říká: Dost věřím na osud

V první chvíli své pocity vůbec nevnímala. Dana Zátopková, olympijská šampionka z Helsinek 1952, si až později řekla: „Teď už bych toho klidně mohla nechat. Získala jsem to, v co jsem vůbec nedoufala.“ Legendární oštěpařka a manželka fenomenálního běžce Emila Zátopka dnes slaví neuvěřitelné 95. narozeniny.

Před rokem prodělala Zátopková komplikovanou zlomeninu nohy v krčku a několik týdnů strávila v nemocnici. Humor a optimismus přesto neztrácela. „Měla jsem zajímavý život. Měla jsem hodně práce, úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. Jsem ráda, že můj život proběhl takovým zajímavým způsobem," řekla nedávno.

Jaký je její recept na život?

„Jednak je důležitý gen, ten fortel, který děti dostanou od rodičů – do čeho se člověk narodí a také v jakém stavu. Máte třeba lidi, kteří žijí spořádaným životem, nechlastají, nekouří a přesto už v 35 letech mají nějaké choroby,“ uvažuje. „Život vás pak ze všech stran hobluje a pomáhá utvářet ty podmínky, ve kterých žijete. Dost věřím na osud. Co to přesně je, nevím. Já to tomu tak ale říkám, pro někoho jiného je to třeba pánbůh.“

Olympijská láska

Paní Dana žila ve stínu svého muže, přestože se i ona nesmazatelně zapsala do historie českého sportu. „Mně to nikdy nevadilo,“ vzpomíná. „Patřila jsem spíš ke skupině lidí, kteří mají rádi pohyb. Nikdy jsem netoužila po tom, abych sama vyhrával na hřišti – to přišlo až v závěru, než jsem definitivně spadla do vrcholového sportu.“

Kromě lásky k pohybu ji však hnala vpřed právě láska k milovanému muži. „V roce 1948 jsem byla na olympiádě jako úplný začátečník, náhodou jsem hodila limit. S Emilem jsme se do sebe zamilovali a to také hrálo velkou roli, že jsem tam byla,“ vypráví.

Dana Zátopková je držitelkou posledního světového rekordu hozeného dřevěným oštěpem. Po ukončení kariéry působila jako trenérka mládeže a posléze i ústřední trenérka vrhačů. Úzce spolupracovala s Mezinárodní atletickou federací, dodnes je členkou předsednictva Českého klubu olympioniků a stále se angažuje v atletickém hnutí. V roce 1988 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.