Cesta ze tmy a pak slzy v přímém přenosu. České atletky vystoupily ze stínu sebe sama

Lifestyle
Lifestyle
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Jestliže v životě najdeš cestu bez překážek, pravděpodobně nikam nevede – právě tento citát zdobí levé stehno oštěpařky Nikoly Ogrodníkové, stříbrné medailistky z evropského šampionátu v Berlíně. Je to krásné, ale výkon mohl být o trochu lepší,“ hodnotí pragmaticky s odstupem několika dnů. Její „uplakaný“ televizní rozhovor bezprostředně po závodu však dojal atletické fanoušky.

Ona a ještě další dvě dámy, chodkyně Anežka Drahotová a vytrvalkyně Eva Vrabcová-Nývltová, vybojovaly pro Česko cenné kovy. Kromě medailí je ale spojuje i cosi nehmatatelného, cosi uvnitř sebe sama. Jejich příběhy jsou odlišné, přesto v mnohém tak podobné. Evropským medailím z Berlína předcházely roky stagnace, zranění a návratů, změn, pochyb i víry. „Narodila jsem se s bojovnou myslí. Nejsem typ, který by věci vzdával, i když mě napadaly negativní myšlenky,“ uvažuje Ogrodníková.

#embedded:https://www.instagram.com/p/BmXpWZBFTcT/?hl=cs&taken-by=nikolaogrodnikova/#

V rodné Ostravě mířila z práce rovnou na trénink. „Člověk chtěl předvádět nějaké výkony, ale moc to nešlo,“ líčí sedmadvacetiletá Ogrodníková. „Pak jsem si říkala, že se na chvíli vykašlu na práci a půjdu to zkusit do Prahy profesionálně, a už loni byly vidět první výsledky.“

A letos? Konečně prolomila metu 65 metrů, ovládla mítink Diamantové ligy a z evropského šampionátu přivezla stříbro.

Od lyží k maratonskému národnímu rekordu

Vrabcová zase opustila slibně rozjetou lyžařskou kariéru. Pátá žena z olympijských her v Soči v lyžařském prostředí strádala, k tomu se přidala porucha příjmu potravy. „Měla jsem pocit, že po mně každý chce výsledky a přitom se čeká na moji chybu. Odjakživa tam taky byl boj holky proti klukům a mně tam prostě nebylo příjemně,“ vysvětluje útěk od sněhu.

#embedded:https://www.instagram.com/p/BmYR2DjBc33/?hl=cs&taken-by=evavrabcovanyvltova/#

V pokročilém sportovní věku udělala krok, kteří mnozí nechápali. Dnes ji ale často nazývají nástupkyní vytrvalecké legendy Emila Zátopka. „Když tohle slyším, mrazí mě z toho. Je to úžasné,“ usmívá se dvaatřicetiletá běžkyně, která bronz z Berlína ozdobila národním rekordem.

Těžké chvíle zvládla především díky rodině. „Mám velké štěstí v podobě svého manžela, který se mnou prošel vším zlým a drží mě pořád nad vodou,“ je si jistá. „Běh je pro mě navíc obrovská svoboda, něco, co mě nabíjí.“

S vírou i trpělivostí

Třiadvacetiletá chodkyně Drahotová ovládla juniorské mistrovství Evropy i světa, v 19 letech si mezi dospělými došla pro bronz na evropském šampionátu v Curychu. K tomu závodila také v běhu a na kole. Extrémní zátěž si však vybrala svou daň. Únavová zlomenina přibrzdila její přípravu na mistrovství světa v Pekingu 2015 i o rok později na olympijské hry. Světový šampionát v Londýně 2017 zase zkomplikovaly zažívací potíže. „Vždycky člověk musí hlavně věřit a mít trpělivost, čemuž já se pořád učím,“ směje se stříbrná Češka z Berlína.

#embedded:https://www.instagram.com/p/BmXrUmUhTpa/?hl=cs&taken-by=anezka_drahotova/#

V těžkém období se obklopila lidmi, kteří ji podporujou. „Jsem člověk, který se nerad uzavírá do sebe. Pomáhá mi rodina, přítel, trenér, paní doktorka Sládečková. V momentech, kdy je to zlé, mě právě oni dokážou vrátit na cestu zpátky.“

A ještě jedna důležitá věc: „Věřím tomu, že když si člověk jde za tím, po čem touží, může si to splnit.“

Foto: ČAS – Denisa Kisialová

líbil se ti článek?