Češka vydrží pod vodou 8,5 minuty: Slýchávám, že jsem blázen a sebevrah

Češka vydrží pod vodou 8,5 minuty: Slýchávám, že jsem blázen a sebevrah

Rozhovory

8 minut a 33 sekund je hodnota světového rekordu v disciplíně zvané statická apnoe, tedy jakési výdrži pod vodou na jeden nádech. Drží ho česká freediverka Gabriela Grézlová, která se jinak živí jako právnička. „Prý jsem blázen, lidi si klepou na čelo a musím jim vysvětlovat, jak to můžu dokázat,“ směje se.

Tři čtyři měsíce před velkým závodem si striktně hlídá stravu: vynechává kávu, lepek či laktózu. Potřebuje, aby se jí zpomalil metabolismus a její tělo se dostalo do módu, kdy mu na klasický „provoz“ stačí co nejméně kyslíku.

K tomu poctivě trénuje, především však mimo bazén. Doma v posteli nebo v kanceláři dělá až třikrát denně dechová cvičení a strečinkem se zaměřuje na roztažnost hrudníku, ať její plíce pojmou více kyslíku.

Při samotném výkonu se pak cítí naprosto uvolněná. „Když se mi chce spát, je to ideální stav,“ vysvětluje.

Jak moc je těžké přemoct instinkt a nevynořit se?
Nejtěžší je ovládnout hlavu, to je fakt. Já jinak nemám potřebu se vynořit. Že se tělo dožaduje nádechu, je přirozená reakce, ale vyloženě netrpím. Zklidní se mi tepová frekvence a krev se začne koncentrovat do nejdůležitějších částí těla. Přirozený proces. V hypoxii, což je stav nedostatku kyslíku, jsem maximálně několik vteřin za rok.

Kdy během osmi a půl minuty prožíváte největší krizi?
Mezi čtvrtou a šestou minutou. To se mi fakt nechce (smích). Jsou závody, kdy se kousnu a překonám to. Ale někdy to vzdám, nevadí mi to. Pořád to beru jako koníček a nelámu si hlavu s tím, že jsem to nevydržela. Celou dobu komunikuju se svým koučem, slyším ho i pod vodou a na jeho pokyn se vynořím. Nikdy se nestalo, že bych ztratila vědomí.

Ani jste tomu nebyla blízko?
Black out jsem neprožila, vážně mě ještě nemuseli křísit. Dvakrát se mi stalo, že jsem byla při vědomí, ale nebyla jsem schopná říct: I’m okay. Prostě to nešlo. Jinak jsem na sebe velmi opatrná a chci mít všechno pod kontrolou.

Dokážete pak normálně fungovat?
Jasně. Vydýchávám se, ale zblbá nejsem. Po vynoření musíme ukázat domluvené znamení, což vždycky zvládnu. Nestává se mi, že bych byla úplně mimo a nevěděla, co se děje.

Je to pro tělo a mozek bezpečné?
Mylně se traduje, že po pěti minutách bez vzduchu odumírají mozkové buňky. Ten údaj sice platí, ale stává se tak až od zástavy krevního oběhu, to je dost podstatné. Nám se krevní oběh nezastavuje. A kdyby se cokoliv stalo, tak na bazénu jsou doktoři a na všechno dohlíží.

Jak kromě dechových cvičení ještě trénujete?
Občas chodím se zadrženým dechem, ale třeba posilovnu jedině po závodech, protože svaly by mně během nich byly spíše na škodu. Jinak toho moc nestíhám. V práci jsem hodně zaměstnaná, do toho ještě dělám jakéhosi funkcionáře u freediverů… Částečně se věnuju i disciplíně zvané dynamická apnoe, kdy se plave pod vodou na jeden nádech a měří se vzdálenost. Jenže tam se promítají i další faktory, třeba síla nohou a práce celého těla.

Lze obecně říct, že freediving může provozovat kdokoliv?
Jo, jde to. Ten, kdo nemá problémy se srdcem, se může volnému potápění věnovat. Znám i lidi s astmatem, kteří normálně trénují. Výhoda je, že výkony rostou s věkem. Naučit se dýchat můžete kdykoliv. Výhodu mají samozřejmě bývalí plavci. Ale jinak je to sport, který je pro každého.

Nepřipomíná vám freediving ještě něco? :-)