Budoucí olympijský rekordman promluvil: Jsem nejlepší úplně ve všem. Jen musím chtít

Říká o sobě, že je nejlepším fotbalistou na světě. Prý se to ví celosvětově, ale nabídky na lukrativní zahraniční angažmá zatím herec a režisér Jakub Kohák odmítá. Září totiž i v jiných sportech: „Nemusím jen nic bláznivého a extrémního, jinak mi jde všechno.“

Ve středu se v hale na pražském Chodově zúčastnil Pražského pětiboje všestrannosti pro děti ze základních škol, kde coby čestný host spolu s ambasadory Sazka Olympijského víceboje olympioniky Davidem Svobodou, Denisou Rosolovou či Tomášem Vernerem soutěžil v exhibici sportovních dovedností – třeba trojskoku, driblinku nebo hodu medicinbalem.

U toho vtipkoval, rozdával selfíčka. Předtím byl na roztrhání u „podpisového“ stolu, jeho i ostatní sportovce tam obestoupil roj dětí s propiskami i mobily.

„Super akce, vážně. Akorát jsem trochu nemocnej, takže jsem se při sportovním výkonu musel šetřit. Jinak bych s největší pravděpodobností vyhrál. Ale sport je bohulibá činnost, kterou si vždycky užiju,“ řekl.

Ke sportování měl Kohák blízko odmala. Kdysi se chlubil, že už jako dítě fenomenálně běhal a do míče kopal jako Lionel Messi. „Mohly za to moje nohy. Vypadaly jako nohy boha!“

V seriálu Okresní přebor se proslavil v roli brankáře, na fotbalovém trávníku ale jinak platí za ryzího útočníka. „Jsem predátor, kterého tréninky nezajímají. Miluju ostrý boj.“

Fotbal však není jedinou kratochvílí 42letého showmana. Chodí hrát i golf, florbal nebo basket. Jeho starší syn se zase v Dukle věnuje atletice.

„Já provozuju víceméně všechny sporty, co vás napadnou. Nic mi není cizí,“ vypráví Kohák.

Je to o lehkosti

A v čem kromě fotbalu si vede nejlépe? „Ve všem. Kdybych zapřel svoje myšlenky a probudil v sobě všechny dovednosti, vyhraju vážně všechno. Jen musím chtít. Nemám ani problém se dostat zpět do formy ve sportu, který jsem dlouho nehrál. Nezapomínám. Všechno je jako jízda na kole, člověk si to brzy osvěží.“

Na hřišti prý obvykle nechává celé své srdce, ale při fandění u televizní obrazovky bývá klidný. Nerozčiluje se, naopak analyzuje. A řídí se heslem, že všechno je o lehkosti.

„Neřvu, jsem kliďas. Když nehraje můj tým, tak mi to je vlastně buřt. Nejsem ani fanoušek, spíš divák. Tak to prostě je.“

Připomeňte si legendární Kohákovu penaltu z Okresního přeboru