Bronzový olympijský medailista Trefil: Endorfiny? Už jen při závodech, ale opravdu na vodě netrpím

Fotí se celkem rád, ale usmívat se na povel? „S tím mám trochu problémy,“ smál se při křtu nového kalendáře rychlostní kanoista Lukáš Trefil. Dvojnásobný bronzový olympijský medailista ze čtyřkajaku nakonec úsměv přece jen zvládl.

A jak to máte při tréninku? Tam přeci také dostáváte povely, ne?
Jednak je to něco jiného a druhak zase tolik povelů nedostáváme. Máme prostě dané, co mám odjet. Není to tak, že by mi někdo rozkazoval. Jen trenér z břehu říká, jak chce, aby to vypadalo.

Přesto: protestujete někdy?
Že bych nějak zásadně protestoval, to už se mi dlouho nestalo. Občas se člověku spíš nechce - když je unavený, venku je třeba zima a prší, pak je trénink úmorný. I tak ale nakonec všechno udělám. Někdy je to obtížné, ale ke sportu to patří.

Jak se v takové chvíli hecujete?
Například když jezdíme minutové úseky, říkám si, že už je to kousek. Jde většinou jen o chvíli, kdy se musíte donutit. Ale opravdu to není tak, že bych na vodě trpěl. Nechci, aby si lidi mysleli, že mě to vlastně nebaví.

Rekreačním sportovcům se vyplavují endorfiny. Jak to mají profesionálové?
(smích). Sportuju už pomalu dvacet let, takže už to není tak, že bych šel z dvouhodinové posilovny nadšený, že jsem tam mohl být. Endorfin se mi ale vrací na závodech a při dobrých výsledcích.

A co odpočinek? Raději se „válíte“ na gauči, nebo si dáte třeba jiný sport?
Když mám po sezoně, dělám věci, na které jinak nemám moc čas – třeba jezdím na kole, v zimě mám zase hrozně rád sjezdovky. Rád si ale pohovím i bez sportu a bez tréninku.

Blíží se Vánoce. Jak je strávíte?
S rodiči a u babičky, nějak se všichni společně sejdeme. U nás jsou Vánoce celkem v poklidu.

Občas taky rybaříte. Bude na štědrovečerním stole ryba?
Určitě jo, ale nevím jestli zrovna kapr. Brácha chytá docela dost, tak možná bude nějaký sumec.