Bronzová Samková po příletu mobilizovala hlasivky. Nechala je u ledu

Její hlasivky vzaly za své. „Fandila jsem Káje Erbanové a teď mluvím jak Hurvínek,“ smála se po příletu do Prahy snowboardcrossařka Eva Samková, majitelka bronzové medaile z olympijských her v Jižní Koreji a olympijská šampionka ze Soči 2014. „I ostatní české úspěchy jsem prožívala. Třeba o Ester (Ledecké) jsem se dozvěděla na hokeji. Šla jsem na záchod a holky mi pak řekly, že vyhrála.“

Do oka jí padly taky biatlonistky. „Bydlely jsme spolu na apartmánu a byla tam legrace,“ prozrazuje. „S Verčou Vítkovou jsme si po medailích psaly vzkazy na dveře.“

Čtyři roky od olympijského titulu ji změnily. Samková vyzrála a ve čtyřiadvaceti letech má utříděné hodnoty víc, než k jejímu věku patří. „Líbí se mi, když je člověk spokojený sám se sebou a s tím, co má. Je přitom jedno, kolik toho je,“ povídá. „Spíš jde o to, jestli člověk umí neprahnout pořád po něčem dalším.“

Dva závody a pak operace?

Po vítězství v Soči se prala sama se sebou. Mediální zájem ji ničil. „Na to se nedá připravit, je to horší, než si dokážete představit,“ vysvětluje. Teď je ale silnější. A ví, do čeho jde.

Vlajkonoška české výpravy v Pchjongčchangu si svůj bronz náležitě užívá. „Je to bomba! Je to taková zlatá - druhá medaile na druhé olympiádě. Na to, že máme jeden pokus, tak jsem nadšená,“ líčí. „Je to teď mnohem větší satisfakce, protože v Soči byly ty holky samozřejmě dobrý, ale teď je to úplně jinde. Je nás tam deset, co jezdí skvěle. Jsem strašně ráda, že to takhle vyšlo. Hrozně mě to bavilo.“

Končit se snowboardcrossem rozhodně nehodlá, navzdory bolavých ramenům. „Jo, jsou špatný. Asi nejspíš to tak bude pořád, ale jsem zvyklá,“ povídá. Na jaře možná bude muset podstoupit operaci obou ramen. „Musím to prokonzultovat s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. Teď ještě určitě pojedu dva závody a pak uvidíme, co mi doporučí,“ vysvětluje. ¨

Ze svahů ale v nejbližších letech jistojistě nezmizí...