Bramborové finále tyčky: Tak jsem čtvrtý, no. Třeba někoho chytnou, smál se Kudlička

Rio 2016
Rio 2016
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Finálový boj se blížil, jenže nad olympijským stadionem v Riu, kde probíhají atletické soutěže, se rozpršelo. „Ale pak přišel takový slejvák, že skákat nešlo. Bál jsem se, že nás sem pošlou ještě zítra na opakovaný závod,“ vyprávěl později český tyčkař Jan Kudlička. Počasí se umoudřilo a on zůstal jen těstě pod stupni vítězů. Dvakrát přerušený závod ovládl v olympijském rekordu Brazilec da Silva za 603 centimetrů.

Zatímco ostatní skokani v poli zapisovali za neúspěšné pokusy křížky, Jan Kudlička procházel úvodními výškami hladce. Až na výšce 585 poprvé zapsal křížek i on. „Přál jsem si to do 575 doskákat v klidu, což se podařilo. Všechny výšky předtím jsem dal napoprvé. Bohužel závod tomu chtěl tak, že by mi ani 585 na medaili nestačilo,“ krčil rameny Kudlička. Proto si dva pokusy schoval na další postupnou výšku, laťku ale nezdolal. „Jsem čtvrtej no, třeba někoho chytnou na dopingu,“ smál se.

Kudličkovi večer vyšel, dostal se do pohody a v závodě se mohl spolehnout na prověřené vybavení. „Skákal jsem na nejtvrdší tyči. Sice byla ťuklá, ale vydržela. Trenér ji slepil, ještě jsem si ji omotal a šel do toho. Věřil jsem si, že když udělám technicky povedený skok, mohl bych klidně dát 585 a český rekord,“ svěřil se osmadvacetiletý tyčkař.

Na rozuzlení celého finále s domácí účastí si diváci museli počkat. Dlouho do noci. Pondělní program nejprve zdržela průtrž mračen, a pak i technické problémy se stojanem.

Když po neúspěšném skoku druhého Čecha Michala Balnera nemohli rozhodčí dlouho nasadit laťku zpátky na stojany do předepsané výšky, bylo jasné, že finále skončí až kolem půlnoci místního času. „Tohle by se v Česku nestalo, tam elektronický stojan není ani jeden. A myslím si, že stejnou cestou by se měla vydat i světová atletika. Rozhodčí sice laťku nemusí zvedat ručně, ale takový systém nezklame,“ líčil si Kudlička. Stojan totiž potrápil tyčkaře i v kvalifikaci.

Balner chce vydržet do Tokia

Balner neuspěl na výšce 565 centimetrů a celkově končí sedmý. „Pro mě je takové umístění něco úžasného. Vůbec jsem s tím nepočítal a jsem rád, že jsem se dokázal hecnout a dát 550 na první pokus, to bylo rozhodující. Trošku mě mrzí ty pokusy na 565, ale já už jsem nemohl. A i když do toho člověk dává všechno, tak je to ve finále možná horší,“ hodnotil Balner. „V podmínkách, jaké panovaly, to pro mě bylo hrozně těžké, protože mi je za měsíc 34 let. Desetkrát jsem se rozcvičil a desetkrát jsem skákal, pak to přerušili... Bylo to strašně dlouhé.“

Balner pak ve snaze podpořit krajana Jana Kudličku volil téměř až maskovací taktiku pro pohyb po stadionu. „Hecoval jsem ho, věřil mu na medaili. Jenže mě rozhodčí vyháněli ze stadionu. Tak jsem se schovával – jednou za tyčemi, jednou za odrazem. Pak už mě ale čapli a vyhodili,“ smál se.

Zkušený závodník je dalším z českých sportovců, u kterých vrchol kariéry přišel až po třicítce. Nyní vyhlíží další sezony a možná i příští letní hry v Tokiu. „Strašně jsem se fyzicky ve všem zlepšil. Zkusím ještě vydržet do Tokia. Nevím, jestli to zvládnu, ale byl bych blázen, kdybych chtěl teď skončit,“ říkal. „Skákání mě strašně moc baví a těším se na další závody.“

líbil se ti článek?