Biatlonová sezona na maximum aneb jak Krčmář dobíjí psychický akumulátor

Biatlonová sezona na maximum aneb jak Krčmář dobíjí psychický akumulátor

Články

Inovace před olympijskou sezonou raději nevymýšlel. „Pažbu mám stejnou, nic jsem neměnil. Spíš jsem chtěl zůstat u stability,“ říká český biatlonista Michal Krčmář. „Do závodů jdu s pokorou. Uvidíme, jak budou vypadat.“ V úvodním kole Světového poháru ve švédském Oestersundu zatím nastoupil ve smíšené štafetě a svůj úsek zvládl. Ve vytrvalostním závodě se mu však příliš nevedlo. V sobotu si může spravit chuť ve sprintu.

Před startem bývá zdravě nervózní. „Prožívám to, ale nemyslím, že by mě to svazovalo,“ uvažuje šestadvacetiletý biatlonista. Olympijská sezona však bude vypjatá a psychické síly je třeba dobíjet. „Už jsem to pocítil loni. Fyzicky jsem měl sil docela dost, ale psychicky jsem přijel na mistrovství světa vyšťavený a napjatý, nemohl jsem se chytit. Šesté místo, které jsem vykřesal, bylo maximum, které jsem mohl předvést.“

Únorové olympijské hry v Jižní Koreji rozhodně budou i o psychické vyrovnanosti. „Proto se snažím být uvolněnější, i když samozřejmě závodím od začátku na maximum,“ vysvětluje. „Vím ale, že náročnější období přijde po Novém roce a psychické síly budou potřeba.“

A jak nabíjí svůj psychický akumulátor?
„Nejlepší je úplně vypnout, přestat myslet na biatlon,“ usmívá se Krčmář. „Jde to. Pomáhá mi například, když si jako tým sedneme a povídáme si. Pak cítím, že stres mizí a jsem uvolněný.“

Když úřaduje hlava

Psychikou a sílou myšlenek se zabývají mnozí sportovci. Vědí, že právě jejich hlava může být tím rozhodujícím faktorem na tenoučké nitce mezi úspěchem a neúspěchem. I Krčmář přiznává: „Mistrovství světa v loňské sezoně jsem nezvládl hlavou, nepřijel jsem fyzicky špatně připravený. Bylo to pro mě poučení do olympijské sezony.“

Srovnávat hlavu nemusí sám. „Mám jednoho známého, ale ní to psycholog, tyhle věci ho baví,“ prozrazuje. „Dělá to téměř každý sportovec, nic nestandardního. Jsme profesionálové a každý dělá maximum. Ve finále si ostatní můžou říkat co chtějí, ale sportovec si to nakonec v té hlavě musí srovnat a najet na to. Bez toho to nedokáže...“