BEZ HRANIC: Vše pro olympiádu. Mendrek v Německu žije pro svůj sen

BEZ HRANIC: Vše pro olympiádu. Mendrek v Německu žije pro svůj sen

Bez hranic

V únoru vyhrál poprvé v kariéře republikové mistrovství, hlavní cíl má ale česká badmintonová dvojka Adam Mendrek mnohem výš. Po vzoru svého otce Tomasze a kamaráda Petra Koukala chce na letní olympiádu. Kvůli svému snu se přestěhoval do Německa, vstává každý den v šest ráno a maká pod vedením čínského trenéra. Čtěte další příběh ze seriálu Bez hranic.

Město Mülheim leží na západě země nedaleko od nizozemských hranic. Do Prahy je to autem šest hodin, domů do Brna to má třiadvacetiletý Mendrek ještě o něco dál. „Minule to jelo, tak jsem byl v Brně za sedm hodin,“ směje se.

Většinou ale domů kvůli komfortu raději létá. Zvládne to tak jednou měsíčně, od května ovšem kvůli startu olympijské kvalifikace bude mít kalendář mnohem nabitější.

Pro svůj olympijský sen žije v Mülheimu už rok a nedávno si tam vysloužil i prodloužení smlouvy. V tamním národním centru je přitom jediným cizincem.

„Jsem na to zvyklý. Ve třinácti mě poslali rodiče na rok do Dánska, hrál jsem i ve Španělsku a mám zkušenosti s německou juniorskou bundesligou, takže s řadou hráčů se znám. Nejdéle mi trvalo adaptovat se na tréninkový program. Je to dost makačka,“ popisuje Mendrek.

V Česku předtím trénoval se skupinou kolem Petra Koukala v Praze. Jenže Koukal po olympiádě v Riu skončil, skupina se rozpadla a Mendrek musel hledat nové parťáky. Badminton u nás není masovým sportem, takže sportovci většinou jednají sami za sebe. Manažery si nemohou dovolit.

„Hledal jsem cesty, co dál… Jeden čas jsem dojížděl do Vídně i Varšavy a nakonec se naskytla možnost hrát v Německu, kde se taťka zná s šéfem svazu,“ vypráví.

„Musím zpětně říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem pro kariéru mohl udělat. Vzali si mě na zkoušku a líbil jsem se jim, tak si mě nechali. Je to velká škola, mám perfektivní sparing a trénuje nás čínská ikona Xu Yan Wang. Nestěžuji si, i když v podstatě nemám osobní život. Sport mám v programu od rána do večera.“

Bydlí se spolubydlícím v bytě kousek od haly. Život na cestách zná, takže mu nedělá problém praní nebo vaření. Pokročil i s němčinou, aby lépe zapadl do kolektivu. „Na škole jsem na to kašlal a teď toho lituju. Spoustu věcí si naštěstí pořád pamatuji, takže na nich stavím. A když nevím, tak angličtina je vždycky jistota.“

Následující měsíce budou pro Mendreka a další české badmintonisty přelomové. Pro olympijskou kvalifikaci vznikne nový žebříček, ze kterého postoupí do Tokia 32 nejlepších, přičemž se jim bude započítávat 10 nejlepších výsledků z turnajů.

„Budu mít dva tři týdny makačky na tréninku a pak se vydám na turnajový blok. A takhle několikrát,“ říká.

Dříve platilo, že se Evropanům body nejsnadněji sbírali na turnajích v exotických destinacích, ale konkurence se pomalu srovnává. Řeč je mimochodem o zemích jako Pobřeží Slonoviny, Egypt nebo Ázerbájdžán…

„Podmínky jsou někde dost šílené. Přeletíte přes půl země, máte tam den nebo dva a pak se jdete prát o olympijské body. Kolikrát je v halách šílené vedro, vlhkost kolem osmdesáti procent. Je na každým, jak se s tím popasuje.“

Často se Mendrek i další Češi snaží vzájemně sladit program, aby na turnaje nejezdili sami. Mnohdy s nimi totiž kvůli výdajům nejezdí ani trenér.

Nejúspěšnějšími českými hráči poslední dekády jsou Petr Koukal a Kristina Gavnholt s třemi olympijskými účastmi. Kromě nich se pod pět kruhů probojovali ještě Eva Lacinová a Mendrekův otec Tomasz v Barceloně 1992.

Dotazník Adama Mendreka:

Co mě v Německu překvapilo?
Všichni kolem badmintonu jsou ohromně cílevědomí a chtějí být nejlepší. Je z nich cítit velké odhodlání a vůle něco dokázat.

Co mám rád?
Němci působí chladně, ale když je poznáte, dokáží být hodně přátelští. Líbí se mi i kvalita tréninků a jasný každodenní program.

Co nemusím?
Volné dny a výplně mezi tréninky. Radši si jdu zatrénovat, než abych seděl doma.

Máte tip na další sportovní příběh? Znáte české sportovce, kteří jsou úspěšní v zahraničí? Napište nám na sonsky@olympic.cz.