BEZ HRANIC: Jak se žije u protinožců? Plavkyně Závadová poznává jiný svět

BEZ HRANIC: Jak se žije u protinožců? Plavkyně Závadová poznává jiný svět

Bez hranic

Špička. Jiný svět. Splněný sen. Austrálie je pro plavce něco jako top evropská liga pro fotbalisty. Jen s tím rozdílem, že k protinožcům se z Prahy letí přes 30 hodin letadlem. Po olympiádě v Riu se na australské dobrodružství vydala Barbora Závadová, jedna z nejlepších českých plavkyň, účastnice dvou olympiád a držitelka bronzu z mistrovství Evropy. Čtěte další příběh ze seriálu Bez hranic.

„Zrovna sedím na útesu, zapadá slunce a pozoruju surfaře. Ale trochu se nám tu ochladilo, ráno bylo devatenáct stupňů,“ říká Barbora s úsměvem do telefonu. „Atmosféra je tady neuvěřitelná. Sluníčko a teplo dokáží velké věci.“

Pokud nevěříte, zkuste si zadat do vyhledávače Sunshine Coast. Báry dočasný domov. Město nedaleko Brisbane vypadá na fotkách jako ráj.

„Je to klidné a rozpláclé město. Lidi jsou neuvěřitelně pohodoví, mají radost z maličkostí. Jsou ohleduplnější k přírodě. Člověk je tady celkově šťastnější,“ popisuje Závadová.

O Austrálii snila už od svých patnácti, rok před Riem začala sbírat informace. S australskými trenéry komunikovala na vlastní pěst, aniž by se s nimi předtím osobně potkala. Nakonec si sbalila věci a odlétla na druhý konec světa s jednosměrnou letenkou.

„Začátky byly šílené. Nikoho jsem neznala a nevěděla co a jak funguje. Ale rychle se to zlepšovalo. Během prvního týdne jsem měla mraky zážitků, od kterých jsem se mohla odrazit.“

V Austrálii nejprve strávila osm měsíců, pak se po krátké otočce v Česku k protinožcům vrátila. Jejím snem je olympiáda v Tokiu 2020 a náročná australská příprava by ji měla k nominaci přiblížit.

Rozdíly v trénincích jsou prý oproti Česku obrovské. „Plaveme kratší úseky, ale v závodním tempu na hranici osobních rekordů. To samé v posilovně, které je dvakrát tolik. Moje tělo vůbec nebylo zvyklé na takový záhul, dost jsem s tím bojovala. Zvykala jsem si i na jiné počasí, jídlo… Byly večery, kdy jsem chtěla být jen sama a s nikým se nebavit. Měla sem toho plné kecky.“

Plavecké podmínky jsou ale jinak o poznání příjemnější. Už jen proto, že se trénuje ve venkovních bazénech na sluníčku a čerstvém vzduchu. Pro plavce je to mnohem zábavnější prostředí.

Stal se ze mě dobrodruh

Pro Australany je cizinec v plaveckém týmu výzvou. I když je plavání individuální sport, v Austrálii je vybudovaný na bázi týmovosti. „S dvěma plavci teď bydlím, jeden mi třeba pomáhal zařizovat auto. Je to fajn. Celé to působí dojmem, že tady všechny znám už několik let,“ říká Závadová.

Občas jí lezem krkem australská angličtina, kterou se smíchem přirovnává k ostravštině. „Mluví rychle a tak zvláštně kvákají. Občas se mi smějou, když něco řeknu blbě. Naštěstí si to neberu osobně.“

Už narazila i na pár Čechů, jako bokovku pak trénuje slovenské děti a pravidelně si volá s rodinou.

A stesk po domově? „Zvykla jsem si rychle, i když jsou občas slabší chvilky. Někdy je mi smutno o víkendu, když si vzpomenu na nedělní rodinné obědy. Nebo na Vánoce. Na druhou stranu se můžu projít na pláž, skočit do moře… Nestěžuji si.“

„A co víc, stal se ze mě dobrodruh,“ povídá. „V Austrálii skončím v listopadu 2020 a pak plánuju ještě cestovat. Naplňuje mě to, je to velká škola života.

Stinnou stránkou života v Austrálii jsou finance. Ve zkratce řečeno: za všechno si mnohonásobně připlatíte. Nejvíce za ubytování a jídlo v restauracích. Nemluvě o zpáteční letence kolem 25 tisíc.

„Austrálie má jiné ceny, nelze to vůbec s Českem porovnávat. Musím poděkovat Moravskoslezskému kraji a Vysokoškolskému sportovnímu centru, kteří mě podporují. Bez nich bych tady ještě mezi tréninky musela chodit do práce.“

Dotazník Barbory Závadové:

Co mě v Austrálii překvapilo?
Jejich chuť k jídlu. Třeba do sushi rolky dají i smažené kuře. Spousta lidí taky jezdí v poměrně starých autech kvůli tomu, že registrace nových vozů je v Austrálii poměrně drahá.

Co mám ráda?
Australani mají respekt ke sportovcům a dávají jim najevo velký obdiv. Miluji také čerstvé ovoce, zeleninu i mléko. K dispozici ho tu máme po celý rok.

Co nemusím?
Cizinci se tady ve sportu těžko prosazují. Austrálie je navíc hrozně daleko od domova a je to znát. Oproti Česku je tady desetihodinový časový posun.

Máte tip na další sportovní příběh? Znáte české sportovce, kteří jsou úspěšní v zahraničí? Napište nám na sonsky@olympic.cz.