BEZ HRANIC: Do zámoří za hokejem. Pro Vanišovou splněný sen

Nejvyšší divizí americké univerzitní ligy NCAA prošla za posledních pár let celá řada těch nejlepších zámořských hokejistek. Letos tam válí devět Češek včetně útočnice Terezy Vanišové – vítězka ankety Hokejistka roku 2017 ovládla loni kanadské bodování celé soutěže, táhne reprezentaci a sní o olympiádě. Čtěte další příběh ze seriálu Bez hranic.

Lední hokej už dávno není jen mužskou záležitostí. Od Nagana 1998 bojují hokejistky o olympijské medaile, na velké zápasy chodí tisícové návštěvy, přenáší je televize a hrají se i v halách NHL.

Jen v něm Amerika s Kanadou zbytku světa výrazně odskočily. Od Nagana nevyhrál olympijský turnaj nikdo jiný, byť se velmocím v posledních letech hodně přiblížily severské země Švédsko a Finsko.

„Když se hokejistka dostane do ligy v Americe nebo v Kanadě, je to nejvíc, čeho může dosáhnout,“ říká Tereza Vanišová, třiadvacetiletá blondýna ze Strakonic.

„Jako holky vlastně nemáme ani tolik možností. Můžeme jít do Ruska nebo do Švédska, ale zámoří je někde jinde. Jsme tady za plnohodnotné sportovkyně.“

Vanišová se k hokeji dostala přes bratra Marka, který hrál i první ligu za České Budějovice. Tereza začínala v dorostu v Písku mezi stejně starými kluky, pak hrála ženskou ligu za Plzeň a Slavii.

V roce 2014 přišla do Kanady, protože se v Česku už neměla kam posouvat. V naší nejvyšší lize hrají letos jen čtyři týmy a pro ten reprezentační bývá na mistrovství světa postup do play off velkým úspěchem. Češkám však může nahrát nový formát šampionátu, v němž od letoška postoupí do vyřazovacích bojů osm týmů.

Aktuálně hraje Vanišová za tým University of Maine, který sídlí na východě země nedaleko od kanadských hranic. „Na mistrovství světa si mě vyhlídli trenéři ze zámoří a kontaktovali mě, jestli bych k nim nechtěla jít hrát a studovat. Tak to funguje. Některé vysoké školy touhle cestou hráčky shánějí,“ popisuje.

Na tamní univerzitě teď studuje fyzioterapii a má plné stipendium. K tomu hraje hokej, jemuž na škole přikládají stejnou váhu jako studiu.

„Učitelé nám třeba ve škole v den zápasu přejí hodně štěstí a chodí se dívat na zápasy. Vyjdou nám v mnoha věcech vstříc, protože vědí, že se věnujeme i sportu. Nemůžeme si stěžovat.“

V angličtině nejdříve trochu plavala, teď až na výjimky a pár odborných výrazů zvládne v cizím jazyce bez problému studovat. „Na začátku to byl dost šok. Stydím se, moc jsem se nechtěla s nikým bavit. Naštěstí jsem tu měla spoluhráčku, která byla napůl Češka a Němka. Hodně jsme si na začátku pomohly,“ vzpomíná.

Od druháku si v USA zařídila i vlastní bydlení. Žije s přítelem a naučila se být plně samostatná. „V prváku jsme chodili do jídelny v kampusu a to byla hrůza… Mám radši domácí jídlo, ale s vařením to byla docela sranda. Párkrát nám i v bytě houkal požární alarm,“ směje se.

Vanišová je v týmu s dalšími dvěma Češkami – obránkyní Annou Zíkovou a další útočnicí Vendulou Přibylovou. Spolu s celou reprezentací mají hokejistky sen dostat se na olympiádu, který jim loni unikl po prohře v rozhodujícím zápase se Švýcarskem.

„Doufáme, že příště už to vyjde,“ přeje si Vanišová. „Nemáme špatný tým. Dost našich hráček hraje v Americe v dobrých týmech. Loni jsme byly blízko, další kvalifikace už snad klapne.“

Dotazník Terezy Vanišové:

Co mě v USA překvapilo?
Že nejlevnější jídlo je fastfood, ovoce a zelenina jsou obzvlášť drahé. Je fajn, že tu všichni mají super přístup ke sportovcům a jsou velkými fanoušky. A taky mě překvapily americké večírky, probíhají přesně jak ve filmech :-)

Co mám ráda?
Možnost studovat a hrát hokej zároveň, to je velký benefit. Plus tu máme Starbucks nebo koblihárnu na každém rohu.

Co nemusím?
Lidi se snaží být pořád milí, i když to občas tak necítí a přetvařují se. To v Česku není. A je tady taky větší zima. Aktuálně tu máme mínus dvacet stupňů. Z toho nejsem moc nadšená.

Máte tip na další sportovní příběh? Znáte české sportovce, kteří jsou úspěšní v zahraničí? Napište nám na sonsky@olympic.cz.