BEZ HRANIC: Chudoba a k jídlu kravské žaludky. Právě tady trénují šampioni

Lifestyle
Lifestyle
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Půlka planety se v letních měsících dusí vedrem, ale v keňském Itenu bývá celoročně kolem příjemných 25 stupňů. Od roku 2016 tam na soustředění pravidelně vyráží běžec Jiří Homoláč, nejrychlejší český vytrvalec posledních let. Čtěte další příběh ze seriálu Bez hranic.

Tomu místu se říká domov šampionů. Z městečka Iten na úpatí slavné propadliny Rift Valley totiž pochází mnoho světových rekordmanů i olympijských medailistů.

Pro běh tam jsou totiž možná nejlepší podmínky na světě: nadmořská výška kolem 2 400 metrů, stálé počasí, hliněné cesty, které šetří klouby, a velmi zdravá a chutná rostlinná strava.

Homoláč už si v Keni pronajal i malý domek. Vrací se tam každoročně. Prý skoro jako na chatu. „Teď tam mám v plánu cestu začátkem srpna na sedm až osm týdnů,“ přibližuje.

Pro cestu do Keni ho inspirovala i knížka Běhání s Kěnany, která vyšla v roce 2012 a popisuje život nejlepších běžců ve východní zemi Afriky.

„Tři roky nato jsem skončil školu a nevěděl jsem, co dělat dál. Chtěl jsem svůj život a běhání dostat na jiný level, tak jsem se hecnul a řekl si, že to poletím do Keni zkusit.“

V Africe poznal úplně jiný svět, zároveň ale vidí, jaké dělá země rok od roku pokroky. Do některých ulic namontovali pouliční osvětlení, v obchodech mají lednice s chlazeným zbožím a u místních narazíte čím dál častěji na funkční sprchu s teplou vodou.

„Občas je problém, když je suché jaro. Zažil jsem, že jsme se umývali vodou z barelu. Záchod je na většině míst starý turecký. To je zážitek, i když si člověk brzy zvykne,“ popisuje Homoláč.

V Keni je běh uctívaným sportovním odvětvím. Na poslední letní olympiádě v Riu získali Keňané celkem 13 medailí a všechny z běžeckých atletických disciplín. Mezi nimi i zlato z ženského a mužského maratonu.

Trénovat chodí ve skupinách, většinou brzo ráno. „Tak to funguje v Itenu a přidat se může kdokoliv. Po šesté ráno se sejde skupina klidně 250 běžců a běží se. Kdo jim stačí, může jít s nimi. Těžko najdete místo, kde to takhle funguje,“ říká 29letý běžec.

Vždy ho nadchne povaha Keňanů. „Je to chudá země, ale lidi jsou neskutečně přátelští. Sedí to k tvrzení, že čím chudší země, tím milejší lidé.“

Trénuje tam obvykle dvakrát denně a zvládne urazit až 30 kilometrů. V kombinaci s místní stravou, podmínkami a entusiasmem ostatních běžců si nemůže lepší tréninkové podmínky přát.

„K jídlu jsem si zamiloval kravské nebo kozí žaludky. Vážně chuťovka. Občas tam bojujeme se střevními problémy, ale je to i tím, že je tam člověk hodně unavený a nemá takovou imunitu. Stalo se mi také, že mi celou dobu v Keni nic nebylo a pak se mi udělalo špatně z jídla v hotelu v Evropě.“

A nejbližší cíl? Olympiáda v Tokiu, ta brazilská před třemi lety loňskému mistru republiky v maratonu utekla…

Máte tip na další sportovní příběh? Znáte české sportovce, kteří jsou úspěšní v zahraničí? Napište nám na sonsky@olympic.cz.

Podívejte se, jak probíhalo první soustředění Jiřího Homoláče v Keni.

líbil se ti článek?