Odmítl vlastní bod. České gesto z olympiády může útočit na světovou cenu fair play

V prvním kole turnaje kordistů v Riu se sám vzdal bodu, který rozhodčí předtím uznal, a duel nakonec prohrál 3:5. Gesto Jiřího Berana v zápase proti brazilskému soupeři Athosi Schwantesovi bylo po olympiádě navrženo Českým klubem fair play na světové ocenění. A jeho předsedkyně Květa Pecková-Jeriová říká: „Šerm je obecně rytířským sportem, ale Jirkovo jednání bylo mimořádné.“

Bývalá běžkyně na lyžích a trojnásobná olympijská medailistka stojí v čele Českého klubu fair play od roku 2006 a je i v předsednictvu Evropského hnutí fair play.

„Jde nám o to, aby byla férovější i společnost. Abychom se dívali kolem sebe a snažili se vymýtit třeba nešvary na silnicích nebo chování k druhým. To je základ, který se pak přenese i do sportu,“ líčí.

Zlepšuje se to?
Nelze říct, jestli ve sportu činů ubylo, nebo přibylo. Ne všechny se totiž k nám dostanou. Ale věřím, že se jich obecně děje víc. My hodnotíme to, co nám někdo napíše, sami vidíme nebo si přečteme v novinách. Hodně návrhů nám přichází například z orientačního běhu, kde si velmi často závodníci pomohou a my některé z nich oceníme. Naopak jsou sporty jako třeba plavání, kde v podstatě k žádnému činu dojít nemůže, neboť je to bezkontaktní sport a každý ze závodníků plave v jiné dráze. Registrujeme i negativní činy, ale je těžké se do těchto sfér pouštět a být spravedlivým soudcem.

Jaký čin byl pro vás osobně nejférovější?
Žádný favorizovaný nemám, ale každý mě zahřeje u srdce. Občas to jsou situace, které člověka i překvapí. Loni jsme oceňovali mladého hokejového brankáře z Litvínova, jenž byl kontaktován, aby prodal zápas. Naštěstí k tomu nedošlo, protože sám gólman o všem informoval trenéra i vedoucího mužstva a utkání se nakonec ani neodehrálo. Za své gesto od nás dostal hlavní cenu a ocenili ho i na evropské úrovni. Na druhou stranu i on od nepřejících slýchával, že je bonzák a práskač. To jsou dost negativní ohlasy, s nimiž bojujeme.

Neplatí tedy: čím větší sportovní akce, tím víc fair play?
Spíše čím kvalitnější soutěž či liga, tím je fair play větší samozřejmostí. Řada závodníků nebo hráčů jsou totiž takové osobnosti, že nepřipustí, aby vítězství dosáhli nečestným způsobem. Vědí totiž, že si mohou šeredně pokazit reputaci.

V Riu byl kromě gesta Jiřího Berana i opačný případ v podobě kontroverzního úderu tenistky Martiny Hingisové do oka Andrey Hlaváčkové. Šlo o případ neférového jednání?
Bylo to za hranou. Připadalo mi to nešťastné, úder byl mimořádné tvrdý. Zarazilo mě, že Hingisová neprojevila žádnou lítost. Byla spíš podrážděná, že Andrea tak dlouho leží na zemi a zápas je přerušený. Pokud vím, tak se později omluvila esemeskou, ale to asi už není úplně aktuální. Andrea jí to asi odpustila, ale za mě to byl příklad toho, když chcete vyhrát za každou cenu.

Jak jsou na tom čeští sportovci v porovnání se zahraničím?
Relativně dobře. Kolegyně z Chorvatska si třeba postěžovala, že mají hrozně málo návrhů, my si v tomto ohledu naopak nestojíme vůbec špatně. Už máme tradici, kterou budujeme přes 40 let a sportovci i kluby vědí, že se nám mohou kdykoliv přihlásit. Máme ve svých řadách také novináře, ti nám pomáhají s větší propagací. Zároveň se snažíme v pozitivním duchu vychovávat i děti.

Je základ, aby se férovosti učily odmala?
Já osobně jsem působila dvacet let ve školství a vím, co je a není v pořádku. Není to jen naše záležitost, svoji roli v tom hraje především škola, rodina a sportovní kluby. Spousta dětí návyky nemá a když k tomu nespolupracují subjekty, všechno se bortí. Je to ohromně těžké, uznávám. Zároveň však vím, že je to problém společnosti. Chci, aby se v tomto směru začalo přemýšlet pozitivněji.