Basketbalista Zídek o začátcích v zámoří: V červených spartakiádních trenýrkách jsem byl za exota

Už pomalu balil kufry, v americké univerzitní basketbalové soutěži NCAA se ne a ne prosadit. O mnohem slavnější NBA nemohla být vůbec řeč. „První rok jsem odehrál jen 60 minut a ten druhý něco podobného. Na začátku třetího roku jsem měl sbaleno. I táta říkal, že NBA je pro mě asi nedostižná,“ vzpomíná bývalý basketbalista Jiří Zídek, který později coby první Čech v nejlepší lize světa prolomil ledy. Teď se v NBA probíjí už čtvrtý Čech - Tomáš Satoranský.

Zídek se nevzdal, ač doma v Česku úspěšně prošel přijímacími zkouškami na právnickou fakultu a mohl v poklidu hrát za Vyšehrad. Dál dřel, v tělocvičně trávil dlouhé hodiny. Nakonec v NCAA dostal svou šanci v exhibičním utkání. „A já udělal 16 bodů a asi 12 doskoků. Od té doby jsem hrál v základní pětce,“ líčí. „Můj trenér mi pak zpětně říkal, že mu bylo trapné, kolik hodin trávím v tělocvičně a ještě jsem svou šanci nedostal.“

S týmem University of California tamní soutěž vyhrál. „Cením si toho titulu, protože v NCAA jsem začínal od nuly jako hráč, se kterým se nepočítalo, že by vůbec kdy hrál,“ říká a se smíchem dodává. „Říkali mi robocop z východního bloku. Když byste mě viděli, jak běžím přes hřiště, bolelo by vás celé tělo. Navíc jsem byl mladík v červených spartakiádních trenýrkách a bílém tílku - a k tomu ta má lámaná angličtina. Prostě exot po všech stránkách.“

Přesto ho v roce 1995 draftoval v NBA tým Charlotte Hornets jako 22. v pořadí. Dveře do slavné soutěže mu otevřelo právě vítězství v americké univerzitní soutěži. V NBA strávil tři sezony v letech 1995-1998, kromě Hornets hrál také za Denver Nuggets a Seattle SuperSonics. Do zápasů nastupoval pravidelně, i když obvykle jako náhradník na několik minut. V NBA celkem odehrál 135 zápasů a zaznamenal 453 bodů.

„První zápas si vybavuju přesně. Jeli jsme do Chicaga, kde tehdy hrál podle mě nejlepší basketbalista všech dob Michael Jordan. Byla to ojedinělá atmosféra,“ vypráví třiačtyřicetiletý Zídek. „Tenkrát se taky začínalo s laserovou show a diváci byli v hledišti od prvního okamžiku, což bylo něco nevídaného. Normálně přicházejí v první čtvrtině. Když nastupoval Jordan, nebylo slyšet jediného slova.“

Loktem do hlavy

A i tentokrát dostal Zídek svou šanci. „Kvůli trejdům, které proběhly den předtím, jsem hrál v základní pětce. Vyplynulo z toho nějakých 33 minut,“ líčí Zídek. „Dal jsem tuším 13 bodů a taky pocítil nováčkovské zastrašování. Ve druhé minutě jsem dostal ránu loktem do hlavy a hned jsme věděl, že ten tón fyzičnosti bude všudypřítomný.“

NBA se od té doby v mnohém změnila – je rychlejší, výbušnější a energičtější. „Nesplňoval bych fyzické předpoklady. „Dnes jsou vyžadováni atletičtí hráči s neuvěřitelnou kondicí, kteří zvládnou co nejvíce činností. Za mé doby byli třeba pod košem 130 kilogramů vážící kluci,“ popisuje Zídek. „Trend byl prostě jiný.“