Anglie je v šipkách padesát let před námi, říká český profík. Doufá i v jejich zařazení na olympiádu

Před dvaceti lety si začal jen tak házet šipkami na terč v garáži, dnes patří 37letý Karel Sedláček k šipkařské špičce v České republice. A praví: „Pro profesionální hráče jsou šipky regulérním sportem, je to práce na plný úvazek.“

Povahou je flegmatik, což mu u terče pomáhá. Z devadesáti procent jsou šipky o klidu a soustředěnosti, zbytek tvoří zkušenosti.

Sedláček jich má na rozdávání: dvakrát se zúčastnil mistrovství světa pod hlavičkou organizace BDO (prestižnější je však jiná organizace PDC), byl i na mistrovsví Evropy a září na domácí scéně.

O šipkách na vrcholové úrovni mluví jako o časově i finančně náročném sportu. Sám pracuje jako provozní ve skladu a když chtěl dříve odjet na turnaj do zahraničí, musel si vzít od čtvrtka do pondělí volno. „Teď už mám u sebe kolegu, který to případně vezme za mě,“ směje se.

Šipky zažívají v posledních letech v Evropě obrovský boom. V Londýně se nedávno konal světový šampionát v hale nacpané fanoušky a jeho vítěz Michael van Gerwen z Nizozemska si za poslední dva roky vydělal na prize money 60 milionů korun.

Angličan Phil Taylor byl zase v anketě BBC vyhlášen druhou největší sportovní osobností Velké Británie. „Anglie je v šipkách padesát let před námi, sport tam má ohromnou tradici. Jeho popularita je srovnatelná s fotbalovou Premier League,“ říká Sedláček.

Jak je to v Česku?
Jsme na tom čím dál líp. Ještě kolem roku 2005 u nás hrálo šipky na profesionální úrovni jen několik skalních hráčů, dnes už jich je mnohonásobně víc. Ale neroste jen kvantita, podle výsledků se zlepšujeme i kvalitativně. Mám z toho velkou radost. Hodně tomu pomáhá to, že šipky z Anglie vysílají i české televize a naše fanoušky to začíná zajímat. Navíc se o tom píše v novinách, videa ze zápasů kolují po sociálních sítích… Jdeme strmě nahoru, což je jenom dobře.

Můžeme se za pár let alespoň přiblížit šipkařským velmocím?
Není to nereálné, ale muselo by se změnit několik věcí. Můj názor je takový, že kdyby první desítka nejlepších hráčů u nás měla za sebou velké sponzory, bylo by to úplně o něčem jiném. Tu možnost ještě bohužel nikdo nedostal a mám strach, že ani nedostane. Lidi jsou opatrní, nechtějí někomu platit celou sezonu. Čeští šipkaři teď proto fungují na vlastní pěst a chodí si zaházet ve volném čase, přičemž jsou na plný úvazek zaměstnaní. Šipkami se v Česku zatím živit nelze. Funguje to tak, že když máte kliku a povede se vám turnaj, vrátí se vám na prize money startovné a možná ještě něco málo navíc.

Nesetkáváte se s názory, že šipky jsou jen hospodská sranda?
Najdou se lidi, kteří mi říkají, že jsem blázen, když tomu obětuju tolik času. Před lety jsem třeba byl na obřím turnaji v Nizozemsku, kde bylo tři tisíce dalších hráčů, takže jsem v tak obrovské konkurenci ani neměl šanci uspět. Ale mě to baví, byl to úžasný zážitek. Spousta dalších mi zase přeje, je to různé. Šipky mají každopádně několik úrovní. Je jasné, že když jde někdo v pátek na pivo a u toho si v hospodě zahází šipky, tak je to pro něj hospodská zábava jako kterákoliv jiná. Jenže pak jsou u nás a především v zahraničí hráči, kteří tím stráví několik hodin denně.

Zkuste popsat, jak vypadá trénink profesionálního šipkaře.
Způsobů je mnoho. Někdo preferuje, že si jen tak hází sám. Jiný zase hraje proti počítači, na němž si nastaví úroveň obtížnosti potencionálního soupeře a snaží se ho porazit. To třeba vyhovuje i mě. Pak jsou i hráči, kteří tolik netrénují, ale o to víc objíždí turnajů. V Anglii nebo dalších velmocích už má každý šipkař kolem sebe celý tým lidí včetně psychologa, maséra nebo chlapíka, co zařizuje letenky.

Dobře, ale co se hry týče, tak mají ti nejlepší jen více „odházeno“ a nervy ze železa, nebo ne?
Zjednodušeně řečeno ano. Hráči nemusí být tak komplexně vybavení jako na spoustu jiných sportů, mají i volnější životosprávu. Ale taky to není úplně na to dát si steak a pět piv. Vezměte si, že jsou turnaje od deseti ráno třeba do jedenácti večer... Jasně, máte pauzy, ale víceméně jste pořád na nohou. Největší rozdíl je podle mě v přístupu – borec z Anglie trénuje třeba šest až osm hodin denně a pak jde na masáž. Kdežto například my normálně chodíme do práce, šipky hrajeme po večerech a šetříme na turnaje v zahraničí. Je to hned znát. I já když si pustím v televizi prestižní turnaj nebo mistrovství, tak po dvou minutách vidím, že to je na úplně jiné úrovni, než jak hrajeme my. A o vybavení to není, všude se hází s šipkami, které stojí kolem tří tisíc.

Padají i názory, že by měly být šipky zařazeny do programu olympijských her. Co na to říkáte?
Má to moji plnou podporu, byl by to pro celý náš sport neuvěřitelný milník. Když člověk vidí lukostřelbu, několik disciplín střelby, skateboarding a možná i bowling, o kterém se u uvažuje na vyšších úrovních, tak nevidím důvod, proč by tam šipky nebyly. Celý sport by to posunulo úplně někam jinam a země jako Česká republika by šly nahoru.

Foto: Getty Images

Jeden ze zápasů Karla Sedláčka na světovém šampionátu v roce 2015