Adam Ondra, těší mě. Jak se lezec seznamoval v „královské“ společnosti

Do pražského hotelu Hilton, kde se před Vánoci vyhlašovala anketa Sportovec roku, přišel lezec Adam Ondra na rozdíl od většiny ostatních úplně sám bez doprovodu. Chvíli nervózně popocházel po místnosti, než ho zbystřil roj žurnalistů. „Jsem z toho tady trochu nervózní, připadám si možná až nepatřičně.“

Do zahájení slavnostního galavečeru zbývalo několik hodin. Na jakémsi briefingu v jednom z hotelových salonků mluvil do televizní kamery Josef Dostál, o pár metrů vedle pózoval fotografům biker Jaroslav Kulhavý.

Oba olympijští medailisté, hvězdná společnost.

Adam Ondra se v ní ocitl poprvé v životě. Poté, co v rekordním čase překonal cestu Dawn Wall v Yosemitech, byl do ankety Sportovec roku dodatečně nominován. Skončil desátý. „Je to pro mě všechno nové, skoro nikoho tu neznám. Zvláštní, snad mě nepotká žádné faux pas.“

Od jednoho z reportérů dostal otázku, jestli se nebude ostatních olympioniků vyptávat na atmosféru Her, neboť se na nich sportovní lezení za čtyři roky premiérově představí. „Vidíte, to bych mohl.“

A co dnešek a nervozita? „Mám strach z toho, jaké to bude v zákulisí. Doufám, že jsou sportovci v pohodě. Potkal jsem se před pár týdny jen s Lukášem Krpálkem, ostatní znám z televize. Ale působí jako pohodáři, seznámím se.“

Ondra si v posledních týdnech celkově zvyká na řadu nových věcí. Po životním úspěchu má nabídky od sponzorů, čelí velkému mediálnímu zájmu a na ulici ho začínají poznávat nejen fanoušci lezectví.

„Budu si časem muset pořídit manažera. Kdyby všichni volali na mobil jenom mně, tak se z toho zblázním,“ zasmál se.

Po návratu z Yosemit si dal nezvykle dlouhou dvoutýdenní pauzu. Pak odjel na pár dnů do Itálie, kde lehce potrénoval na sluníčku. Do formy se ale brněnský rodák bude dostávat až po Silvestru, jako první si naplánoval soustředění ve Španělsku.

Jeho cílem pro letošní sezonu je vylézt nejtěžší cestu na světě – je v Norsku v oblasti Flatanger má obtížnost 9c. Ondra jí sám navrtal, očistil a říká: „Uvidíme, jestli budu dostatečně silný.“

Cukroví? Bacha na váhu

Kaprem, bramborovým salátem ani cukrovím nepohrdne. Během vánočního období se ale Ondra bude muset i hlídat, pár kilo navíc by totiž pro jeho tělo znamenalo moc velkou zátěž.

„Mám to tak, že když dva týdny nelezu, tak váha letí okamžitě nahoru. U nás je obecně poměr výšky a váhy hodně důležitý. O mně hodně lidí řekne, že jsem hubený, ale ve Světovém poháru jsou i vychrtlejší lezci,“ říká.

„Těžko říct, jestli je to výhoda. Cesty jsou hodně dynamické, není dobré být úplný hubeňour. Na druhou stranu s méně kily vydržíte viset na chytech mnohem déle. Já si každopádně hlídám svůj standard.“

Foto: Heinz Zak